Když se člověk podívá na ekonomické krize v roce 1929, 2008 a na další, o něco menší, vidí spoustu firem, i dobrých, s čestnými muži v čele, které zkrachovaly. Byly to často silné a tragické příběhy. Systém se nicméně tím očistil a jel oživeně dál. To je ostatně principem kapitalismu, který jsme po roce 1989 i u nás přijali - každý se musí starat sám o sebe. Není žádný socialistický Otec, který by nás tahal z louže, když do ní sami zabředneme. Kdyby bylo zle, stát pomůže, ale jen když je člověk úplně na dně a lapá po dechu.

To je krédo, s nímž šla pravice čtvrt století do voleb - a vyhrávala. A pamatujete, jak vždy úplně běsnila, že přerozdělování je zlo? Že každému podle jeho výkonu? Že strůjcem svého štěstí v ekonomice je každý sám a demokratický kapitalismus tu není do toho, aby lidi tahal z vody, ale aby jim pomáhal v té vodě plavat?

Přesně to vystihla lidová tvořivost ve vtipu ze začátku 90. let, jak starý penzista jí hlady trávu. Jde kolem Havel, zděsí se a dá penzistovi padesátikorunu, aby se šel někam najíst. Padesátikoruna je hned pryč, tak se penzista vrátí k té trávě. I jde kolem Klaus, rovněž se smiluje a dá mu hrst drobných. Co s tím, ptá se smutně penzista. „Sedněte na tramvaj a jeďte za město," říká tvůrce kapitalismu v Čechách vlídně, "tam je tráva zelenější.“

Změklé hřbety železných podnikavců

Václav Klaus to tuším kdysi sám dával k lepšímu jako skvělou lidovou moudrost a doplnil to poznámkou, že není úkolem kapitalismu lidi chránit, ale učit je starat se sami o sebe.

S tím podnikatelské elity do téhle doby vešly. Ale postupem času se něco stalo, zvadly jim svaly a změkly hřbety. Bývali to železní muži a ženy, zvyklí bez reptání pracovat 14 hodin denně, aby udrželi podnik v chodu. A i přes mnohé prohry vydupat ze země svou pílí, tvrdohlavostí a prací (a to se jim nedá upřít) velké podniky, provozy, farmy, obchodní centra... a samozřejmě i cestovní kanceláře, hotely a ostatní podniky cestovního ruchu. Ale něco se muselo změnit, protože vůle překonávat překážky vlastní silou a energií se vytratila. Jak jinak vnímat ty nesčtené požadavky na "neodkladnou pomoc" a nepříčetné reakce, když stát nevyslyší všechny požadavky?

Vezměme si jen znovu cestovní ruch, zastoupený pány prezidenty Prouzou a Sivekem (Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR a Fórum cestovního ruchu ČR), kteří v pondělí poslali vládě dlouhý dopis se soupisem požadavků, v němž píší, že  "pomoc, které se nám zatím od státu dostalo, je zoufale nedostatečná."

Připomeňme si, jaká je to ta "zoufale nedostatečná pomoc" k dnešnímu dni, kterou nabízí stát cestovnímu ruchu:

• COVID 1 - bezúročné úvěry od ČMZRB, ve výši 5.000.000.000 Kč (příjem pozastaven)

• COVID 2 – bezúročné úvěry od komerčních bank se zárukou ČMZRB v výši 35.000.000.000 Kč.