Já bych chtěl navrhnout zařazení dvou bodů. Nebudu říkat ani mimořádných, ani nových, protože zatím žádné body nemáme.

K tomu prvnímu bych chtěl říct, že kauzy této vlády se hromadí a jakoby zapomínáme, protože nová kauza vždycky překryje starou. Já bych chtěl obrátit pozornost Poslanecké sněmovny na kauzu Fajád. Měli jsme neúspěšnou mimořádnou schůzi v neveřejném režimu, kdy vládní představitelé nevyužili této příležitosti, aby informovali Sněmovnu o tom, co se dělalo při této výměně. Pak proběhla podle našich zástupců tragikomická jednání výboru pro obranu a komise pro kontrolu vojenského zpravodajství, kde pan ministr obrany jako obvykle mlžil. Nic podstatného na jednáních neobjasnil. Jak jsme avizovali, myslím, že je čas na to, abychom zřídili vyšetřovací komisi Poslanecké sněmovny, která by objasnila okolnosti propuštění Alího Fajáda do Libanonu.

Chci říct, že nám nejde o to, abychom kritizovali naše tajné služby, ale aby premiér případně vyvodil politickou odpovědnost. Byli to samotní členové vlády, kteří říkali, že dochází k úniku nejenom z Bezpečnostní rady státu, ale z předsednictva Bezpečnostní rady státu, kde skutečně sedí velmi malý počet členů vlády. Okolnosti jsou podle mě natolik skandální, že je potřeba, aby se tím Poslanecká sněmovna zabývala. Navrhujeme, aby ve zřízené vyšetřovací komisi měl každý klub v zastoupení jednoho člena a aby předsedou komise byl někdo z opozice. To si myslím, že je v pořádku, když už nelogicky předsedou komise pro kontrolu vojenského zpravodajství je stranický kolega ministra obrany, který má čirou náhodou tuto tajnou službu ve svém resortu. Já myslím, že je minimálně v komisi třeba objasnit otázky, které se nabízejí. Například, zda je pravda, že pan ministr spravedlnosti pověřil vyjednáváním svého bratra. Měli bychom se vrátit k výrokům ministra obrany, který potvrzoval novinářům utajované skutečnosti s dětinským vysvětlením: "Měl jsem na odpověď málo času. A co jsem měl dělat?" Připomenu vyjádření pana premiéra, který vzkázal svému ministru obrany, aby zvážil svou účast na jednání, kde jsou utajované skutečnosti, když není schopen o nich pomlčet. To není výrok někoho z opozice. To je výrok premiéra vlády České republiky Bohuslava Sobotky.