Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení petenti. Hezký dobrý den.

Sice jsem zvažoval, jestli mám vystupovat, protože vím, že některé OSVČ jsou na mě alergické. Ale myslím si, že diskuse má obsahovat různé názory, také jsem o některých věcech hluboce přesvědčen. Proto se domnívám, že nemůže být člověk lhostejný, jinak se nemá ve veřejné sféře pohybovat. Já chápu, že EET některým podnikatelům komplikuje život. Mám mnoho známých, i přes všechny ty peripetie jsou to moji dobří známí a vážím si jich, zejména si vážím těch podnikatelů, kteří skutečně podnikají férově, pro naši společnost jsou nenahraditelní, protože jejich služby nikdo jiný poskytnout neumí. Skutečně se živí velmi poctivou prací. Znám ale taky podnikatele, kteří si myslím, že spíše zneužívají to prostředí. Doufám, že je jich minimum, že se časem i tyto problémy vyřeší.

Někteří podnikatelé, tady to nakonec také zaznělo, na EET reagují tak, že říkají, konečně, že se zavedu. Já si pamatuji některé podnikatele z oblasti textilu, kteří za námi chodili v letech 95, 96, žádali, aby se něco dělo, protože je postupně likvidovala tehdy zejména vietnamská konkurence všemi těmi tržišti a podobně. Ale bohužel to nedopadalo na úrodnou půdu, byli příliš slabí, jejich živnosti nebo jejich podnikání skončilo prostě nekalou soutěží. Já jsem hluboce přesvědčen, že kontrolní mechanismy, které měly nastolit nějaký řád, rovné podmínky, tu měly být zavedeny před 24 lety. Kdybych se podíval do stenozáznamu z tripartity a z dalších věcí, a to i ve shodě třeba s Konfederací podnikatelských zaměstnavatelských svazů, naše slova dopadala jako hrách na zeď. Myslím si, že se tady vytvořilo prostředí, na které si řada lidí zvykla. A pochopitelně chápu, že dneska ho měnit je pro ně velmi těžké a komplikuje to dokonce i život. To, co tady říkal zástupce hotelů a restaurací, že v řadě případů ty tržby, které neprošly evidencí, pravděpodobně byly předmětem vyplácení odměn, mezd, to prostě se všeobecně ví, i někteří lidé, kteří takto sami postupovali, dnes říkají, říkají to zejména tehdy, když si jdou pro důchodový výměr a koukají, že důchody budou mít, že je to neuživí. Ale samozřejmě najednou se diví, že ten důchod je tak nízký, i při tak velké novelizaci našeho důchodového systému a velké solidaritě mají důchody, které skutečně jsou žalostné. Znám i případ nedávno z Českého Krumlova, že nakonec když má dostávat důchod, dostává důchod takový, tak se mu rozsype rodina, manželka od něj odejde, on skončí v chatě na zahradě. To je jeho bydlení. Člověk, který podlehl tomu, že si má zaměstnanecký poměr změnit na OSVČ, neboť nebude muset tolik odvádět. Ano, nemusel tolik odvádět, ale dneska má důchod řádově asi 7000 korun. A takových případů je více.

Já bych se v této souvislosti chtěl zeptat asi nejlépe paní náměstkyně, když je tady mezi námi, před několika lety jsem zaznamenal, že od podnikajících osob stát na dani z příjmů vybíral někde mezi 20 a 25 miliardami korun, asi před dvěma nebo třemi lety, že ten výběr klesl asi na 2 nebo 3 miliardy korun. A zrovna tak jsem slyšel informaci, ale netvrdím, že je pravdivá, že asi 80 % těchto osob prakticky neodvádí žádnou daň z příjmů, protože si může tak snížit ten daňový základ, a vlastně to vypadá tak, že jsou ve ztrátě. Chtěl bych se zeptat, kolik těchto subjektů dlouhodobě vykazuje ztrátu, protože ekonomická teorie praví, že předmětem podnikání je tvorba zisku. Jestli někdo mnoho a mnoho let není schopný tvořit zisk, aby z toho měl také příjem, tak je otázka, jestli by měl nadále podnikat. Já se jenom ptám, abychom v tomto měli jasno. Je možné, že se k nám dostávají různé informace, které nemusí být objektivní a pravdivé. Naší snahou, doufám, drtivé většiny, je, aby ty podmínky, pravidla byly nastavené objektivně, a pokud možno, co nejvíce férově.

Já osobně si myslím, že by EET nemělo být rušeno. Myslím si, že není prioritou EET, aspoň z mého pohledu, aby se vybralo více daní do státní pokladny, ale prioritou je, myslím si, pro mne aspoň tedy, aby tady byly rovné podmínky. Já jsem si kolikrát říkal, také jsem zvažoval v letech 92, 93, jestli nezačnu podnikat, protože bych měl na co navázat. Moji rodiče podnikali do roku 56, myslím si, že velmi úspěšně. Měl bych k tomu možnosti. Ale nedovedu si představit, jak bych podnikal v tom, s odpuštěním, marasmu, kde bych na jedné straně viděl, že úspěch mají ti, kteří jdou za hranou nebo na hraně zákona, já prostě tu povahu, abych se tak choval, nemám. Já můžu tvrdit, že dokážu poměrně překonat velké nepřízně, mám v tomto buldočí povahu, ale na druhou stranu bych nerad měl zatížené svědomí nebo myšlení tím, že jsem někde něco podvedl, že s tím mám žít a nevím, kdy se na to přijde, nebo nepřijde, že tím vystavím sebe i svoji rodinu nějakému špatnému, nepříznivému stavu.