Situace na hranici Řecka a Turecka, jak na pozemní, tak na vodní, je již de facto válečným stavem a je jen otázkou času, kdy dojde k sestřelení prvního tureckého letounu, nebo k potopení první turecké lodi.

Jedno jestli vojenské, doprovázející konvoj migrantských plavidel se SARS-CoV-19 nakaženou sebrankou, které se nedá říkat "uprchlíci", na řecké ostrovy Lesbos či Krétu, nebo civilní, pašující provokativně zbraně do Lýbie přes teritoriální vody Řecka bez ohledu na embargo OSN. Za okázalého nezájmu vojenských lodí NATO, oficiálně dohlížejících na jeho dodržování, ale ve skutečnosti aktivně pomáhajících při přepravě migrantů na území Řecka.

Řecko se zoufale snaží na tuto situaci upozornit a získat mezinárodní podporu a pomoc. Ze strany EU se mu dostalo jediného - mudrování nad jeho "nelidským" přístupem k hordám, obsazujícím nekontrolovatelně jeho území a chovajícím se na něm ve stylu invazní armády, a trestání zemí, odmítajících distribuci těchto "dárečků" na svá vlastní území.

A co na to NATO? Chová se jako zbabělý mamánek se svaly vyhoněnými steroidy v posilovně, schopný vytahovat se na každého, který ale v okamžiku, když má pomoci a ukázat, že ty svaly nemá jen na ozdobu, začne kňučet a dělat, že nic nevidí. Turecko i Řecko jsou členskými zeměmi Aliance. Obě mají právo v případě napadení požádat ostatní členské státy i vedení NATO o aktivaci článku 5 Severoatlantické smlouvy. Tlak na Řecko, vyvíjený ze strany USA, Německa a Francie (de facto tedy z vedení EU), aby se tohoto kroku zdrželo, je enormní.