Rozhodně nejsem typický „trumpovec“ a Donalda Trumpa považuji z mnoha dobrých důvodů pro Evropu, a tedy i pro ČR, za mnohem větší riziko, než jaké představoval „sleeping“ Joe Biden. Trump je srdcem Američan, mozkem bezohledný sebestředný byznysmen a své volební heslo „America First“ myslí naprosto vážně. Stejně jako myslí vážně motto „Asia First, Europe Second“. Navíc nikdy ani náznakem nezapochyboval o platnosti doktríny Paula Wolfowitze z roku 1992, což je pro budoucí vývoj USA více než vypovídající.

Pro budoucnost zájmů českého státu a zájmu nás, obyčejných obyvatel ČR, žít v klidu, míru a bezpečí své obyčejné životy, je ovšem Donald Trump a jeho stále jasněji se rýsující zahraniční politika hodně špatnou zprávou. Kombinace impotence, sebestřednosti a arogance vedení EU, které jde v čele se zkorumpovanou, chamtivou a proto i snadno ovladatelnou von Layenovou Trumpovým plánům servilně a patolízalsky na ruku, navíc nedává šanci vůbec doufat, že se na tom výhledově cokoliv změní.

Z pohledu budoucnosti USA a zájmů jejich obyvatel ale přišel Donald Tramp doslova a do písmene v poslední chvíli. Tvrdé a nesmlouvavé zásahy proti zničující imigraci a pašování drog, omezení státních výdajů, zahájení reorganizace armády, viditelně účinné testování reálných možností USA prosazovat „peace through strength“, mír skrze sílu, vystoupení z WHO, faktická likvidace GreenDealu … Tohle všechno (a mnoho dalších procesů) se mu podařilo nastartovat během pouhých pár měsíců od inaugurace.

Výsledky voleb nového starosty New Yorku, vnímané na pozadí zkušeností Velké Británie, konkrétně dopadů „starostování“ Sadiqa Khana na sociální, bezpečnostní a ekonomickou situaci v Londýně, dávají jednoznačně za pravdu těm Američanům, kteří zvolení Donalda Trumpa do čela jejich země přivítali s nadějí. Možná jen díky němu a jeho tlaku na novou demokratickou newyorskou „věrchušku“ nepostihne „The Big Apple“ osud Londýna a nestane se z něho „The Big Rotten Apple“.

Na černé budoucnosti EU a ČR, maličkého fleku na mapě v jejím středu, bez definovaných národních zájmů, vlastní ekonomiky, zahraniční politiky a armády, to ale nic nezmění. Někdo Donaldovy plány prostě zaplatit musí a bojím se, že ani nová vláda s tím nic nenadělá. Jak si Andreje Babiše celkem vážím, Donald Trump to prostě není. Pro příštích minimálně dvacet – třicet let se tak máme na co těšit.

Psali jsme:

Štefec (Stačilo!): Vydírání tak říkajíc prozápadní, a tudíž demokratické

Štefec (Stačilo!): Kdo se dívá do budoucnosti a kdo žije minulostí?

Štefec (Stačilo!): Kdo to bude platit a do čích kapes půjde zisk?

Štefec (Stačilo!): Je nejvyšší čas to zarazit