Útok Izraele na Irán budou různí komentátoři, politici, média, blogeři, lidskoprávní aktivisté a další více či méně zbyteční žvanilové hodnotit z mnoha hledisek – morálních, mezinárodně právních, diplomaticko-etických, vojenských, lidskoprávních …. Musím konstatovat, že už teď jsou všechna hodnocení naprosto irelevantní. Bez ohledu na to, kým a v jaké souvislosti budou vyslovena.

Izraelský útok je totiž přesně tím, čím měl být – syrovým a drsným projevem nezávislé zahraniční politiky, prosté jakéhokoliv sentimentu, ohledů, nebo iluzí. Jasně ukázal, že suverénní stát se v okamžiku, kdy jsou reálně ohroženy jeho životní zájmy, nebude omezovat nebo zdržovat jednáními, „mírovými summity“, rezolucemi, nebo lidskými právy. O nějakých zásadách Green Dealu ani nemluvě. Nikdo z politických představitelů Izraele neřešil ani Chartu OSN, ani Ženevské konvence. Izrael jasně ukázal, že když je v sázce bezpečnost, zdroje a vliv státu, funguje jen jedna jediná věc: reálná síla a prokazatelná schopnost ji neprodleně a tvrdě použít.