Situace je dosti podobná jako při  vzniku návrhů zákona o Šumavském národním parku z pera Plzeňského kraje nebo Ministerstva životního prostředí ČR. Snaha otevřít Šumavu lidem a umožnit znovuotevření cesty k Modrému sloupu opět naráží na nepřekonatelný odpor ekologických aktivistů. Ano, snaha o ochranu přírody je jasný a nezbytný předpoklad pro další lidský rozvoj.  Ale nesmí to být zaklínadlem, které za jakoukoliv cenu znemožní lidem vnímat onu přírodu a těšit se z ní. Tu přírodu, kterou jistě většina rozumných členů společnosti chce ochraňovat a zajistit její pokračování příštím generacím.

V případě cesty Luzenským údolím byl doslova jako rukojmí sporu vzat tetřev hlušec. Ano, je kriticky ohroženým druhem a zřejmě by bez ochrany došlo k jeho vyhubení. Je však vždy důležité oprostit se od emocí a v klidu zvážit, zda argumenty použité v jeho prospěch byly a jsou relevantní. Stanovisko Správy Národního parku Šumava říká, že by se znovuotevření cesty k Modrému sloupu nijak populace tetřeva hlušce nedotklo, neboť v dané lokalitě se takřka nevyskytuje (v oblasti zpevněné cesty, která vede Luzenským údolím a posléze pokračuje až k hranici). To nevěříme stanovisku odborníků, kteří mají ochranu přírody v popisu práce? Nebo mají recept na pravdu jen ekologičtí aktivisté? Odpovědi nejsou jako obvykle zcela jednoduché.

Ministerstvo ŽP se, bohužel, při procesu otevírání cesty k Modrému sloupu nevyvarovalo procesních chyb, které jistě hrály roli v rozhodování soudu při vyřknutí ortelu. Hlavní námitkou ze stran Okrašlovacího spolku Zdíkovska a České společnosti ornitologické bylo poukázání na nedostatečné posouzení vlivu na Naturu2000, resp. právě na populaci tetřeva hlušce. Turisté by prý mohli tetřevy rušit. Argument pracovníků NPŠ o takřka nulovém vlivu turistů v dané lokalitě na populaci tetřeva jakoby neexistoval. Nebo je rozdíl mezi českým a bavorským tetřevem? Bavorským tetřevům evidentně turisté, kráčející k Modrému sloupu z bavorské strany, nevadí.