Docela nedávno mě zajímala historie předválečného a válečného Německa. Přál jsem si pochopit to, co se dnes asi zdá nepochopitelné všem. Jak mohlo dojít ke všem těm absurdním a nesmyslným bezprávím a krutostem? Proč byli zabíjeni lidé po milionech jen kvůli stupidním předsudkům? Němci jsou nám celkem příbuzní, podle mého názoru více, než si je mnoho našich spoluobčanů ochotno přiznat. Mezi Němci mám přátele, jsou to naprosto civilizovaní a kulturní lidé. Protože věřím, že lidé a jejich povaha se nemění, nemohl jsem pochopit, co se muselo stát, aby tihle normální lidé tolerovali, nebo se dokonce aktivně účastnili hrůz, ze kterých se stejným lidem v jiné době dělá špatně. Dostala se mi do rukou kniha s názvem They Thought They Were Free: The Germans 1933-45 od Miltona Sanforda Mayera. Bylo to v době, kdy lidem vadilo, když politik nedokázal vysvětlit důveryhodně své příjmy, ale měl dostatek slušnosti, že rychle odešel. Také to bylo v době, kdy se lidé většinou nebáli cizích studentů a pracovníků pro jejich původ. Kniha vypráví příběh deseti obyčejných Němců, členů NSDAP. Kromě jednoho nebyl žádný z nich přesvědčený o správnosti tezí, na kterých nacismus stál, věděli, že jde o hlouposti, často směšné a absurdní. Knihu jsem dočetl, ale jediné, co jsem pochopil, bylo to, že strach a netečnost mlčící většiny jsou schopny dát zelenou tomu nejhoršímu, čeho je schopná aktivní hloupá menšina, když má pocit, že může vše.

Během několika následujících let došlo k několika důležitým událostem: finanční krize, vzestup sociálních médií, úpadek médií klasických, konflikt v Sýrii, islamistický terorismus, ruská okupace Ukrajiny a migrační vlna. Tyto události změnily náladu české společnosti takovým způsobem, že to, o čem jsem hledal informace v knihách, jsem začal sledovat v přímém přenosu a už jsem nepotřeboval číst rozhovory s naivními kolaboranty. Mohl jsem se s nimi bavit při obědě v pracovní pauze. Dnes mohu být svědkem dialogu, ve kterém je jako přijatelné řešení problémů s imigrací chápáno střílení imigrantů na hranicích. Trestání jednotlivců na základě kolektivní viny je dnes běžně chápáno jako správná cesta. V posledních několika volbách lidé nevolí ty, kteří jsou bezúhonní, ale ty, kterým lidé věří, že se pomstí za nás, vykonání msty je dnes důležitější pravda a spravedlnost. Lež je v nejvyšších patrech politiky tak běžná, že už jsme si na ni zvykli, vrah může být celebritou, komunistický zločinec může být premiérem.