Jak z toho ven? (Jak do toho dovnitř jsme už vyřešili v roce 2003 referendem. Nyní musíme řešit následky.)

Jedna možnost je to udělat „uměleckým“ způsobem, tak jak to provádí skupina Ztohoven. Vylézt na střechu bruselského paláce a tam strhnout nějakou komisní standardu a nahradit ji demonstrativně černou pirátskou vlajkou s lebkou a se zkříženými hnáty (ještě lepší by bylo tam pověsit tu ukradenou prezidentskou vlajku s nápisem „Pravda vítězí“). Poslanec Komárek to zase označí za velice zábavný umělecký počin. Ha, ha, velká švanda. Předseda komise Juncker nám nadá do blbečků, vyhodí šéfa ochranky sídla Komise, a tím to skončí. Ale určitě nebude po takové akci vyhozen nikdo z eurokomisařů za svou předchozí nečinnost a taktéž kvóty nebudou odvolány. V tom bych si tedy inspiraci nebral.

Lépe by možná bylo argumentovat nespravedlivostí kvót. Francie (ano, prezidente Hollande, Vy, který voláte po sankcích pro tzv. „nesolidární státy“, Vaše Francie) a Belgie (ano, premiére Micheli, Vy, který voláte po sankcích pro tzv. „nesolidární státy“, Vaše Belgie) mají desetinásobnou zodpovědnost za imigrační vlnu kvůli své intervenci v Libyi v roce 2011, a měly by tedy mít desetinásobné kvóty. Po jeho „rozesílání pozvánek“ potencionálním ilegálním imigrantům a nedodržování nařízení Dublin III bych desetinásobnou zodpovědnost (a tedy i desetinásobné kvóty) připsal navíc i Německu. Ale pochybuji, že se Unie chytne za nos a těmito argumenty se bude vážně zabývat.

Jiná možnost – a to už je úkol ryze pro vládu - je zkusit se soudit. Primární právo Unie nám dává jisté možnosti, i když je nutno podotknout, že společnou azylovou politiku jsme schválili v Lisabonské smlouvě (ano, včetně tehdejšího poslance ČSSD a nynějšího premiéra Sobotky osobně a včetně tehdejšího ministra zahraničí Schwarzenberga osobně a včetně europoslance za ODS Zahradila osobně) a ve chvíli, kdy bude přijat nějaký její další prvek, tak tomu nelze dlouhodobě vzdorovat. Obzvláště schválení článku 78(3), na kterém je obhajoba kvót postavena, tehdejším parlamentem ČR byla zásadní chyba. Ten článek dává Radě ministrů vnitra EU pravomoci, které by vůbec neměly existovat nebo by měly být dány pouze Evropské radě (tj. shromáždění předsedů vlád a prezidentů).

Ale i proti aplikaci článku 78(3) lze vznést žalobu. Článek hovoří o případu, kdy „ ... se jeden nebo více členských států EU ocitne ve stavu nouze v důsledku náhlého přílivu státních příslušníků třetích zemí...“. Nevím o tom, že by v Itálii či Řecku byl oficiálně vyhlášen stav nouze.