Jako žák kdysi základní školou povinný, tedy v době, kterou jeden z mých rodičů charakterizoval rčením, jako „dobou hlubokého míru“ si na předmět branná výchova dobře pamatuji. Co si z tohoto předmětu pamatuji? Nemyslím si, že jsme v ní dostávali nějak výjimečné dávky o vlastenectví, neučili se o revolučních včerejšcích, a už vůbec ne o zítřcích. Spíš to byla hodina, kterou jsme mívali vždy v úterý jako odpolední vyučování a po ní následovala tělesná výchova. Branná výchova probíhala za mého mládí jako přečtení (u těch protřelejších z nás převyprávění) tzv. aktuality (nejlépe z Rudého práva, deníku Rovnost, občas se objevilo Svobodné slovo či Lidová demokracie, také Zemědělské noviny) o dění domácím, zahraničním z předešlého dne (není nad aktuálnost včerejšího tisku, řeklo by se dnes, ale my jsme v té době, pravda, nebrouzdali internetem. To jen pro doplnění.). Šlo přitom o to, příslušnou zprávu z novin vystřihnout a nalepit do sešitu. Ti, zdatnější, jsme stíhali zprávu skutečně nalepit v den branné výchovy, a to navzdory jiným snaživým, kteří zase poukazovali na to, že děláme domácí úkol ve škole, a to by se nemělo. Paní učitelka nejdříve „protestovala“, poté mlčky ignorovala a nakonec se řeklo – prostě udělejte úkol. Hodiny byly jedna jako druhá.
Nepanovalo žádné nadšení, ale vysvědčení mohla zhoršit i horší známka právě z branné výchovy. Proto se většina z nás učila o bojových látkách, jejich použití v té které válce, o zemích socialismu, které byly pořád v právu a těch západních, co zase v právu nebyly nikdy. Přesto jsme si mohli někteří zapamatovat, a myslím, že i tzv. pasivní příjem dění sehrál i pro ty nejvíce znuděné pozitivní roli, něco o tom, co je zlomenina, naraženina, bodnutí hmyzem a jak je při prvním kontaktu ošetřit, si přeci jen do dalších let určité poznání odnesli. Proč nepodávat tekutiny při podezření na vnitřní zranění, i když o ně postižený žádá atd. Stejně jako, že lhostejnost nás odpovědnosti nezbavuje a pomoc druhým není ztrátou času, ani projevem slabosti, ale projevem vztahu a účasti k jinému člověku, protože nikdy nevíte, kdy se sami v podobné situaci ocitneme, a pomoc budete potřebovat.
S odstupem času, přes veškerou ironii a možná i smích, budu zřejmě patřit k těm, kteří si myslí a budou myslet i dál, že předmět, jehož obsahem by bylo učení se základům zdravotní techniky a některým poznatkům o úrazech a jejich ošetření, což nás může potkat třeba právě o prázdninových pobytech a cestách na dovolenou, není vůbec od věci. Jak pomoc zavolat a umět vysvětlit charakter situace. Vzhledem k bezpečnostním rizikům, včetně teroristických je zcela určitě na místě poučení o tom, že ne každý muslim je terorista, stejně jako že ne každý terorista je muslim. Určitě to vědí i na Hradě… A že znalost rizik, stejně jako pomoc lidem v nouzi je na místě bez ohledu na jazyk a náboženství.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Článek obsahuje štítky
OMMO , Svobodová , školství , branná výchova
autor: PV
Na co podle vás tak strašně potřebujeme Ukrajince?
A jste nebo nejste pro jejich zařazení do českého sociálního sytému? Jaké konkrétní dávky by jim dávalo ANO, kdybyste byli ve vládě? A komu? Všem Ukrajincům?
Další články z rubriky
22:11 Balaštíková (ANO): Tohle není řešení. To je další výsměch
Komentář na svém veřejném facebookovém profilu k drahým potravinám.
- 20:16 Turková (PRO): Brutálně ho zbili při odvodu. Na následky zemřel. To je Ukrajina
- 18:12 Senátor Hraba: Na profil mi chodí různé existence neschopné normální slušné diskuze
- 16:14 Ministr Ženíšek: Kandiduju, aby nám po volbách nediktovala Moskva
- 14:12 Zálom (Svobodní): Niedermayer je prostě darebák
- 12:17 Nerudová (STAN): Místo štěkání volím raději práci