Někteří politici bývají vždy jakousi ukázkou toho, jak a kam až může jednotlivec klesnout, občanská společnost by tyhle "vůdce" neměla následovat až kamsi na dno. Poslanec SPD Tomio Okamura - ať už svá vyjádření myslí opravdu, ale opravdu vážně, a možná postupuje v  duchu záměrů příp. sponzorů, či sází na "permanentní show" - nyní zase na úkor obětí holokaustu, ukazuje především na vlastní ubohost. Vedle mentální nedostatečnosti předvedl on a jeho "soukmenovci" zřetelnou absenci znalostí historie. Spíše se propůjčil k její falsifikaci, a to nejen historie země, v níž žije, ale hlavně ukázal neúctu k obětem nacisticky inspirovaných vyhlazovacích praktik. Podobně jako "antisemita a xenofob" A. B. Bartoš před nedávnem stanul za své postoje připomínající 30. léta 20. století v Německu před soudem a dostal dvouletou podmínku s tříletým odkladem, chtějí tu již zástupci dokonce parlamentního subjektu SPD předvádět podobné myšlenkové zvrácenosti. Jako politici či lidé činní ve veřejném prostoru by tito pánové a jejich následovníci měli zvážit, zda opravdu v tomto má spočívat změna společnosti, která z občanů opět učiní "fanatické davy" zběsile křepčící na hrobech ocejchovaných "neslušných lidí, menšin, Cikánů, Židů či muslimů".

Sotva uvěřit tomu, že příp. menšinová vláda ANO opírající se o podporu něčeho podobného bude reprezentovat ČR v zahraničí, ba dokonce nabídne její lepší tvář. A pokud by přeci jen vznikla, pak by občané měli velmi bedlivě začít sledovat, jaké zájmy vlastně reprezentuje.