K vítězství CDU/CSU stačilo 33 %, sociální demokraté SPD, ač druzí, vlastně s 20, 5 % tzv. propadli. Třetí, nikoliv nečekaný postup AfD („rechtspopulistisch“) s 12, 6 %, vykryli poptávku zejména ve východní části Německa, tedy v zemích bývalé NDR. AfD vzala vítr z plachet ještě více vlevo než SPD se hlásící Die Linke, tedy postkomunistické levice. Můžeme snižovat a negovat osobnost A. Merkelové, můžeme si pohrávat a popouzet veřejné mínění prohlášeními o "vítězství", které vlastně utrpěla AfD. Připusťme si ale také, aspoň na chvíli, co s myšlenkovými projekty založenými na vyjádřeních volebního lídra AfD Alexandera Gaulanda na závěr kampaně této strany, že „výkony německých vojáků v obou světových válkách jsou důvodem k hrdosti“.

Ale možná nemálo z nás v české kotlině sní také o revanši. Každý přeci máme nějakého toho "nepřizpůsobeného" souseda, jemuž by nejraději tzv. zakroutil krkem. Proč ale mám více než pocit, že když k těmhle excesům došlo, a to nejen v české kotlině, mnozí z nás, ti silní v názorech a přesvědčeních, s úžasem zírali a jako uhranutí vypouštěli do světa slova o tom: "tohle jsme přeci nechtěli, tohle ne...".