Prvním důvodem k pochybnostem je politické složení týmu – oranžový hejtman a tři oranžoví primátoři z kraje. Nevím, jak chtějí oranžoví řešit problematiku těžkého průmyslu – vždyť ideou levice je přece postindustriální společnost, ve které průmysl nepotřebujeme. Sám primátor Kajnar, kterého jinak respektuji, ještě před dvěma roky tvrdil, že Ostrava se bez těžkého průmyslu obejde. Vzpomeňme pak, že problematická privatizace OKD včetně bytů proběhla za vlády ČSSD. A konečně, největší průšvih, fotovoltaický tunel, který dnes nejvíce drtí moravskoslezský průmysl, spoluschválili za Špidlovy vlády také poslanci ČSSD. Nakonec, i přesto nic proti účasti oranžových ve štábu, ale proč tam nejsou reprezentanti ostatních demokratických stran? Problém je tak vážný, že by mělo jít o celospolečenský konsensus.

Druhým důvodem jsou kompetence štábu. Jaké jsou možnosti sebelepších regionálních politiků? V zásadě integrované povolenky a investování do průmyslových zón. Tento štáb zkrátka postrádá vládní rozměr – kromě ministra průmyslu by tam měl být ministr financí, ministr dopravy, ministr životního prostředí, státní tajemník pro Brusel, šéf Czechinvestu, to vše pod taktovkou premiéra. Chtějí- li se problémy řešit, asi je namístě komunikovat například s pány Mittalem a Bakalou, a to určitě z vládní úrovně.

A nejdůležitější věcí pro nejen moravskoslezský, ale celý český průmysl je schválení malé novely zákona o podpoře obnovitelných zdrojů energie, která spočívá v zastavení podpory nových obnovitelných zdrojů energie a zastropování cen elektrické energie. Tuto novelu (mimochodem připravenou pravicovou koalicí) však bude schvalovat nikoliv Rusnokova vláda, ale demokratický zvolený parlament, pokud ovšem nebude předčasně rozpuštěn a novela nespadne pod stůl.
 Bohužel, na základě uvedených faktů se obávám, že takto sestavený krizový štáb přinese jen omezené výsledky.
Autor je bývalý poradce Petra Nečase