Ministr zdravotnictví Petr Arenberger pohrdá občany, které protiprávně zatěžuje zákazy, Parlamentem, jenž omezil zákony ministerskou moc, i soudem, protože přehlíží jeho výtky. Byť nemáme nouzový stav, ministr zachovává zákazy z nouzového stavu, což je nepřípustné. Arenberger zneužívá moc.

Zákaz maloobchodního prodeje a provoz lanovek

Soud ve svém předchozím rozsudku upozornil ministra, že pandemický zákon rozlišuje pojmy „zákaz“, „omezení“ a „stanovení podmínek“. Ve vztahu k obchodní činnosti umožňuje jen její omezení a stanovení podmínek. Ovšem zákaz přítomnosti zákazníků v provozovnách obchodu a služeb je faktickým zákazem maloobchodu. Ministr zákaz prezentuje jen jako omezení. Ale zákaz je zákaz.

Obdobně to platí i u lanovek, jejichž provoz byl zakázán v zimním období z důvodu toho, že Německo tlačilo na jejich zákaz u nás, když platil v Německu. Německá vláda chtěla znemožnit, aby němečtí lyžaří jezdili do Čech, na Moravu a Slezska lyžovat. Vláda se tehdy zachovala jako vláda protektorátu a německému tlaku ustoupila. Ovšem po zrušení nouzového stavu veřejnou dopravu může ministr jen omezit, nikoliv zakázat. Navíc se změnou ročního období je zcela jiná materiální situace, již nejde o masovou lyžařskou turistiku.

Omezení shromáždění, poutí, svateb a pohřbů

Zákon umožňuje vládě zakázat či omezit akce. Soud již zdůraznil, že se to netýká setkávání v rodinách či jakéhokoliv jiného náhodného setkání lidí. Ministr však kromě akcí zakazuje i jiná shromáždění, která blíže nedefinuje. Ovšem pandemický zákon zná jen pojem akce. Rovněž je nepřípustný zákaz poutí, který zasahuje do náboženské svobody, včetně práva společně s jinými víru vyznávat. Pouť je tradiční projev víry v největší církvi na Moravě, Slezsku, ba i v Čechách – církvi katolické.

Zákaz svateb a pohřbů nad 15 lidí je zásahem do náboženské svobody, jde-li o obřady církevní. I v případě necírkevních je tvrdým zásahem do práva na rodinný život. Nesmyslnost zákazu vyplyne s neomezeným maximálním počtem účastníků shromáždění podle práva shromažďovacího. Ministerstvo mohlo stanovit podmínky např. povinnost mít roušku, dodržovat rozestupy apod., ale nikoliv svatby a pohřby nad 15 lidí zakázat. Jednotná hranice je nesmyslná s ohledem na velikost různých staveb, kde se sňatky a pohřby mohou konat – je rozdíl mezi malým vesnickým kostelíkem či obřadní síní a katedrálou v Brně či Olomouci. Též je nedůvodné stanovit hranici jednotně pro vnitřní i venkovní prostory.