Ale to ještě není všechno. Opravdu fascinující je fakt, že podle těchto čísel by každý z nejbohatších 62 lidí světa měl pracovat 56,4 milion krát tvrději a chytřeji než průměrný člen chudší poloviny lidstva, což není možné. Pravdivé vysvětlení této neuvěřitelné polarizace bohatství a chudoby nám dává staré pořekadlo tvrdící, že peníze plodí peníze a chudoba plodí chudobu. A tento trend se za současného stavu bude pouze zhoršovat. Žijeme v době majetkového extrémismu.

Situace, kde pár jedinců vlastní bohatství, jehož velikost si ani neumíme představit za situace, kdy miliony lidí na světě hladoví, nemají přístřeší a zažívají strašná životní příkoří, má jasného jmenovatele. Nedostatečnou regulaci kapitálu.

Regulace na úrovni národních států již dlouho nestačí. Jelikož tento jev je následkem logiky současného globálního ekonomického systému (všichni víme, že trh sám o sobě má tendenci k nerovné distribuci bohatství), je zapotřebí s ním bojovat taktéž globálně – zavést globální regulaci. Přesně z tohoto důvodu sociální demokracie vždy byla internacionální, neboť věděla, že mezinárodní problémy se nevyřeší doma, ale pouze mezinárodní spoluprací.