Ale popořadě. Registr smluv je v pořádku a já s ním nemám problém. Ano, v minulosti jsem opakovaně říkal, že se nemá týkat některých státních podniků – nejznámější z nich jsou Budvar a Diamo. K tomu jsou – podle mne – dobré důvody. Jde o podnikatelské subjekty, u kterých může zveřejňování smluv vést ke komplikacím, které v konkurenčním prostředí ohrozí jejich schopnost vykonávat podnikatelskou činnost. Podpořil jsem také vyjmutí některých společností založených městy a obcemi s podnikatelským cílem. Důvod je stejný.

Ostatně k těm smlouvám podobných podniků a společností, které se netýkají přímo obchodních tajemství, se může veřejnost dostat vcelku snadno pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím, ale to je vedlejší detail.

Ve smyslu svých pochybností jsem několikrát předložil různé pozměňovací návrhy – v některých případech šlo o návrhy podporované a vytvořené přímo na ministerstvu průmyslu. To není nijak neobvyklý postup, kdy poslanec nebo skupina poslanců vypomůže v legislativním procesu předkladateli, aby mohl zasáhnout do procesu i poté, kdy návrh zákona dorazí do sněmovny. Děje se to ve Sněmovně běžně. Například u zákonů předkládaných ministerstvem financí je to velmi časté. Jen se tomu nikdo nediví.

A teď ale to hlavní – není pravda, že na základě těchto návrhů byl „zákon vykleštěn“, jak se snaží tvrdit Rekonstrukce státu. Ve skutečnosti jsem ve většině případů ustoupil jiným návrhům, které měly větší podporu, a svoje verze jsem stáhnul z jednání. Ani to není neobvyklé. Já i kolegové toto děláme ve chvíli, kdy je jasné, že je na stole něco podobného, ale s větší podporou uvnitř parlamentu. Přece jenom je zjevné, že nemá cenu tlačit do hlasování verzi, která zjevně neuspěje, protože je předložena jiná a přijatelnější varianta.