Jsem ale přesvědčen, že se nemá týkat jenom státních, krajských či municipálních institucí a organizací, státní správy obecně a samosprávných orgánů, společností zřizovaných či vlastněných státem v jakékoliv podobě, ale také všech společností, které přijímají v daném roce dotační peníze z veřejných zdrojů.

Smyslem zákona je především přispět k tomu, aby veřejné prostředky byly vynakládány efektivně a aby jejich cesty nemohla ovlivnit korupce. To je těžký úkol. Osobně přesvědčen, že veřejná kontrola smluv je základním kamenem dohledu společnosti nad způsobem vynakládání společných peněz. Čím bude přijatý systém transparentnější a otevřenější, tím spíše bude mít šanci uspět.

Ale s veřejnými prostředky nenakládají jenom státní správa, úřady na všech možných úrovních, rozpočtové a další organizace vlastněné státem nebo obcemi. Velmi důležitým prvkem jsou i příjemci dotací z řad soukromých společností. V roce 2014 proteklo takovými podniky a firmami téměř 69 miliard korun. To jsou obrovské peníze. Stát samozřejmě kontroluje jejich vynakládání, má na to příslušné instituce a mechanismy. Ale to nepostačuje. Pokud by příjemci větších dotačních částek museli zveřejnit smlouvy uzavřené v daném roce, případně v nějakém přiléhajícím období, efekt by byl podobný jako v případě celého registru smluv. Jde tu přece o snížení korupčních tlaků nebo možná přesněji posílení veřejné kontroly.