„Výzvy, kterým Evropská unie v současnosti čelí, představují dosud největší nebezpečí od podpisu Římské smlouvy.“
„V kontextu prohlubující se multipolární povahy vnějšího světa se vůbec poprvé v naší historii setkáváme s tak velkým nárůstem počtu těch, kteří jsou otevřeně protievropští, nebo se v lepším případě hlásí k euroskeptikům. Zejména změna, ke které došlo ve Washingtonu, staví Evropskou unii do obtížné situace; nová vláda podle všeho zpochybňuje americkou zahraniční politiku uplynulých 70 let.“
„Stále zřetelněji lze pozorovat úbytek víry v politickou integraci, příklon k populistickým argumentům a pochybnosti ohledně základních hodnot liberální demokracie.“
„Ve světě plném napětí a konfliktů je zapotřebí, aby Evropané prokázali odvahu, rozhodnost a politickou solidaritu. Bez toho nepřežijeme. Musí být naprosto jasně řečeno, že rozpad Evropské unie nepovede k obnovení jakési mýtické, úplné svrchovanosti jejích členských států, nýbrž k jejich reálné a faktické závislosti na velkých supervelmocech: Spojených státech, Rusku a Číně. Pouze společně můžeme být zcela nezávislými státy.“
Krásně řečeno, jenom s několikaletým zpožděním a po několika excesech Evropské komise , Evropského parlamentu i některých čelních představitelů ,,starých“ zemí vůči novým členským zemím .
Nepředstavuji si evropskou jednotu pod tlakem nařízení a solidaritu vyjádřenou formou kvót s vyhrůžkou represí.
Dokonce si ani nemyslím, že je EU v takovém ohrožení, jak líčí pan předseda s končícím mandátem a bez podpory vlastní země, aby v této odpovědné funkci pokračoval.
Projekt EU má stále šanci, ale je potřeba důvěřovat, spolupracovat a respektovat názory a stanoviska jednotlivých zemí.
Psali jsme:
_profil_top.jpg)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
