Valachová (ČSSD): Poslanec Benda má strach, že nepozná lobbistu a splete si ho v tramvaji s voličem

10.12.2020 14:43

Projev na 75. schůzi Poslanecké sněmovny dne 10. 12. 2020 k vládnímu návrhu zákona o lobbování

Valachová (ČSSD): Poslanec Benda má strach, že nepozná lobbistu a splete si ho v tramvaji s voličem
Foto: Hans Štembera
Popisek: Poslankyně Kateřina Valachová

Musím říct, že asi nejzásadnější informace, která tady v té rozpravě zazněla, je, prostřednictvím pana předsedajícího kolegyně a kolegové, vážená paní ministryně spravedlnosti, vážená vládo, že poslanec Marek Benda po třiceti letech poslanecké práce ve Sněmovně má strach, že nepozná lobbistu a splete si ho v tramvaji s voličem. Myslím si, že to je absolutně zásadní a to je potřeba si zapamatovat. A, paní ministryně spravedlnosti, to je opravdu hrozba. Takže tolik poznámka.

Vrátím se ke svému původně připravenému příspěvku. Zákon o lobbování, vážené kolegyně a kolegové, tak, jak byl předložen - ostatně jako většina zákonů, které se předkládají Poslanecké sněmovně - není dokonalý. Musím říct, že otázka toho, jak přistoupit k lobbování v České republice, v Parlamentu, k tomu, jak jsou nebo nejsou ovlivňovány zákony, se vede dlouhou dobu. Jenom já za svou profesní dráhu se účastním této debaty na různých fórech, v různých pozicích profesních a odborných, dvacet let.

Ať je to otázka mého působení za doktora Motejla v kanceláři ombudsmana, nebo v legislativě kanceláře Senátu, ve vedení náměstkyně pro legislativu a lidská práva, místopředsedkyně Legislativní rady vlády nebo dlouholeté odborné činnosti v odborných komisích Legislativní rady vlády.

Z tohoto pohledu, z toho odborného, profesionálního, hlediska právníka musím říct, že to není jednoduchá věc najít rozumná pravidla lobbování, která z nás neudělají otroky papírů a hlášení, ale skutečně budou vést k tomu, že veřejná debata o zákonech, o tom, jak mají být věci v naší zemi uspořádány, se vede veřejně, transparentně. Každý, kdo přichází s nějakým svým odborným názorem, má pro to své argumenty, ať se jedná například o zájmové skupiny všeho druhu, co si dokážete představit, ale že tyto zájmové skupiny mají odvahu se k této své činnosti a lobbování zcela veřejně přihlásit, mají silné argumenty, které nemusí skrývat před veřejností, naopak mají zájem je zveřejnit.

A potom tady v Poslanecké sněmovně může na plénu, ve výborech, veřejně, probíhat rozprava poslanců, která je střetem zásadních argumentů, různých pohledů na danou věc, kterou máme my, poslanci a poslankyně. A tuto odpovědnost z nás nikdo nesejme, žádný zákon o lobbování, je to jenom naše odpovědnost, ústavní odpovědnost, uvážit, zvážit všechny argumenty a samozřejmě rozhodnout o nových zákonech, změnách zákonů, v hlasování. To je pro mě lobbování a to, že žádná pravidla v tuto chvíli nemáme, je určitě špatně a měli bychom se shodnout na tom, jak taková rozumná a poctivá pravidla pro otevřenou a transparentní veřejnou debatu o zákonech a o tom, jaké zájmové skupiny uplatňují své argumenty a názory pro ovlivnění zákonů, tak jak je upravit.

Jak už jsem zmínila, ta odpovědnost je skutečně naše, poslanců a poslankyň, potud souhlasím s předřečníky, a je to vlastně ústavní záležitost. Protože schvalování zákonů je věcí Parlamentu a zákon o lobbování o tom tady opravdu nic nezmění. Co je ale podstatné, je - a je to také klíčové - je to věcí Parlamentu a nás jako zástupců lidu, kteří jsme vzešli z voleb. Lobbování je tedy jakýmsi ovlivňováním výsledku, jak vypadají zákony této země. Tady to bylo, je a bude tak, jak je to v jiných zemích. Lobbování určitě nezmizí ani se neomezí tímto zákonem. Z mého pohledu bychom měli usilovat o to, abychom našli shodu napříč politickým spektrem, aby došlo k určitému zkvalitnění, řekněme, té "války argumentů" s cílem dosáhnout co nejzásadnějšího, správného a věcného výsledku.

Je také důležité podle mého názoru, aby bylo jasné, kdo a jak zákon ovlivnil a je tak jasné a transparentní, jaký účel, cíl, výsledek, tím sledoval a tedy z této legislativní stopy, chcete-li jde také číst důsledky tohoto lobbování. A to nejen na zákon, protože upřímně zákon je nějaká souhra, v tom lepším případě, paragrafů, ale i výsledek v praxi, protože upřímně řečeno běží.

A proč je důležité znát tu legislativní stoupu a výsledek v praxi? No z jednoduchého důvodu. Protože je potřeba také samozřejmě mít možnost v demokratické společnosti z toho vyvodit odpovědnost. To je pro demokracii důležité. Tou odpovědností vůbec nemyslím nějaké hony na lobbisty, to není podstata věci. Odpovědností - a na to je dobré upozornit - vždy leží na těch, co zastupují lidi. To znamená, to jsme my, poslanci a poslankyně, na základě voleb a zákony hlasujeme, měníme, schvalujeme je a ta transparentní kontrola veřejnosti, to znamená našich voličů - a asi kolegové a kolegyně potvrdíte, že těžko byste někdo řekl, že se svých voličů bojíte nebo bojíme - tak ta je v demokracii a demokratické společnosti podle mého soudu absolutně nezastupitelná. Je to naše odpovědnost.

A ta se zase, jak je to běžné - nikdo nic lepšího nevymyslel za tisíce let - ta se odrazí ve výsledcích voleb, v hodnocení našimi voliči v následujících volbách. Myslím si, že zákon o lobbování určitě, dovolte mi tu nadsázku, kolegové, bude velmi lobbován, takže si to můžeme vyzkoušet v té veřejné transparentní debatě už ve výborech, ale i na plénu Sněmovny. Určitě dozná změn a já věřím, že nám půjde o to, aby tím výsledkem bylo zkrátka jenom to, že veřejná aréna o schvalování zákonů má být veřejná, že má být jasné, kdo co ovlivňuje, s jakým cílem a výsledkem. A že to naopak žádným způsobem neoslabuje naši ústavní roli, ale pokud to uděláme správně, pravidla o lobbování, tak by to naši ústavní roli zástupců lidu, poslanců a poslankyň mělo posílit.

Dopředu avizuji, že s ohledem na rozpravu, která doposud probíhá, původně jsem to neměla v úmyslu, ale s ohledem na předcházející rozpravu avizuji, že jako předsedkyně Stálé komise pro Ústavu budu chtít přikázat tento zákon o lobbování k našemu projednání.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Tomáš Zdechovský byl položen dotaz

Právo na opravu

Věci se dají dát opravit už dnes, ale problém je, že oprava často vyjde stejně nebo skoro stejně jako koupit si novou věc. Tak k čemu pak platit za opravu? Nepřijde vám tento zákon EU zase úplně zbytečný? A když dám věc opravit, jakou, pokud vůbec, na ni pak budu mít záruku? Děkuji za odpověď

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Senátor Hraba: Pohlaví existují jen dvě. Nic jiného není pravda

22:12 Senátor Hraba: Pohlaví existují jen dvě. Nic jiného není pravda

Komentář na svém veřejném facebookovém profilu k výuce o genderu ve školách.