Já děkuji, pane předsedající. Já jsem trpělivě vyčkal a je dobře, že jsem vyčkal, protože - prostřednictvím pana předsedajícího - kolega Bláha začal to, v čem jsem já chtěl pokračovat, a to je insolvenční zákon, který s tímto z mého pohledu lehce souvisí. Na úvod bych jenom chtěl říct, prostřednictvím pana předsedajícího, kdybych měl tu možnost a tu čest, abych mohl panu poslanci Bláhovi říkat Jirko, tak bych mu v životě neřekl "Jirko, stáhni to", já bych koneckonců nikomu z vás si netroufl říct, abyste cokoliv stahovali, ale řekl bych mu "Jirko, nedej se a přihlas se", protože insolvenční zákon je velmi důležitý, je potřeba u něho vystupovat a říkat svůj názor. Tak já to nebyl.

A proč? Protože my jsme se tady bavili o tom, jestli krádež je krádež a kdo co komu ukradl. Já bych chtěl říct, že jsem velmi rád, že drtivá většina poslanců se shodla na tom, že krást se nemá. Aspoň já doufám, že jsem to správně pochopil. Že se nemá krást ani moc, ani málo, ale že se nemá krást vůbec. Byť při některých vystoupeních jsem si nebyl jistý, jestli ten názor takhle přesně je.