Pro upřesnění je třeba zmínit, co termín „oligopol“ ze své podstaty je, a také to, co pro tržní prostředí může znamenat. Tedy velice zjednodušeně: jedná se o takovou strukturu trhu na straně nabídky, kdy v oblasti poskytovaných hovorů a přenosu dat existuje jen velice málo firem, konkrétně u nás tři velké, které dohromady zabírají většinový podíl nabídky. V této situaci může explicitně docházet, a nenamlouvejme si, že je tomu zde jinak, k utajovaným jednáním na společné cenové politice a udávání hlavního směru vývoje tohoto odvětví. A z těchto tržně nepřijatelných aktivit potom mohou plynout až nesmyslně vysoké ceny pro koncové zákazníky.

Požadavek na rozbití ilustrovaného oligopolu byl mnohokráte a opakovaně vznesen, nejen mnou, a to na jednání poslanecké sněmovny. Naposledy se tak stalo v loňském roce při projednávání novely zákona o elektronických komunikacích. Jak ale takovou situaci řešit?

Efektivním nástrojem, kterým by napomohl k požadované destrukci zákaznicky dysfunkčního prostředí, by bylo samozřejmě nalezení dalších, či alespoň jednoho dalšího významného operátora. Ten by zcela jistě zvýšil zdravou konkurenci na našem trhu  v oblasti informačních a komunikačních technologií a srazil ceny. Předseda vlády Andrej Babiš na podnět svého času nadšeně reagoval a veřejně prohlašoval, „že se jeho vláda netají tím, že se připravuje tendr na dalšího operátora, a že prý zájem je“! Podmínky zamýšlel nastavit tak, aby byly atraktivní právě pro vstup nového hráče. A výsledek celé této snahy?  Než o rozbití oligopolu, či o nulovém stavu, lze spíše hovořit o pravém opaku, tedy o ještě větším posílení nekonkurenčního prostředí. Další velký telefonní operátor u nás totiž zase nebude!