Využívání mýtů má, pro jistý typ lidí, velkou přesvědčovací „výhodu“ v jejich komunikaci s okolím. Jako převážně anonymní epické útvary, dávají mýty zejména odpovědi, aniž by kladly nějaké otázky. A to se jejich „stavitelům“ náramně hodí, neboť v jejich omezeném světě není pro individuální tázání a odůvodněné pochybnosti žádný prostor. Takovýmto svérázným přístupem se snaží vyvolávat dojem hlubšího porozumění celku v jeho významu pro samotný lidský život, přestože opak bývá spíše pravdou.

Aby zmíněné obecné konstatování nabralo na platnosti, kvalitě a jisté „přidané“ informační hodnotě pro čtenáře, je nutno nasytit je také konkrétností.

Jedním takovým letitým mýtem je setrvalé oživování představy občanů České republiky o KSČM, jako o politické straně pouze starých lidí, straně s minimálním zastoupením žen či dokonce o izolovaném politickém subjektu nevzdělaných proletářských prospěchářů.

A jak tomu v realitě dnešních dní opravdu je? Jako nový poslanec mohu argumentovat veřejně dostupnými sociologickými daty, týkajícími se například členů Poslaneckého klubu KSČM a veřejně osvědčit, že uvedenému mýtickému tvrzení nemá smyslu již dále naslouchat, natož „přijímat je za své“.