Nedovedu si jej představit, jak bojuje například za „stabilizaci úhradových mechanismů“. To rozhodně není podnět, který by jako múza líbal scénáristu a dokázal rozrajcovat diváka.

Přesto je to záležitost existenční a fatální, s následky nesrovnatelnými s tím, když Štrosmajer někomu vlepil facku. Kolik třeba svitavská nemocnice dostane od pojišťovny za slepé střevo za pět let, je v rozpočtových provozních a investičních výhledech nesmírně důležité. Stejně důležité je, kolik bude za rok nebo dva stát metr sterilní gázy.

Ve zdravotnictví pracuje 5400 lidí

Sdružení nemocnic Pardubického kraje se momentálně začíná chlubit vyrovnaným hospodařením a dokonce i uspokojivou stabilizací personálu. Jenomže je to do jisté míry stav spokojenosti, který je vyjádřený jen statistikou, grafy a firemním účetnictvím. Pravda je někde jinde.

Oprávněné, ale nemalé mzdové požadavky lékařů a sester jsou tlumeny částkami na hraně možností. Vloni to bylo 150 miliónů navíc, letos to bude 70 miliónů, ale za rok zřejmě zdravotnické odbory své zklamání vyjádří razantnějším způsobem.

Ve veřejném zdravotnictví Pardubického kraje dnes pracuje 5400 lidí. Pokud by se jejich stav snížil o procento, tedy jen o pár desítek, dostane se zdravotnictví do křeče a krizi bude zvládat jen za nesmírných obětí a náročných finančních transfúzí.