Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, předkládáme novelu ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, kde se v podstatě vkládá pouze jedna věta, jeden odstavec, kde až doposud bylo zajišťování bezpečnosti státu povinností každé fyzické osoby, právnické osoby atd., tak jak je v tom odstavci uvedeno. Nyní navrhujeme to rozšířit i na právo, tedy nejenom povinnost, ale i právo bránit svou zem. Doporučuji prostudovat důvodovou zprávu, protože se vypořádává s mnoha nejasnostmi, námitkami nebo vysvětluje věci. Ten zákon - připomínám - je odlišný od toho, který předkládalo Ministerstvo vnitra, jak byl přepracován.

Často bývá prezentováno, že tento návrh je jakýmsi bojem s evropskou směrnicí o omezování legálního držení zbraní. I když to tak není, přesto projednávání této směrnice bylo určitým impulsem pro to, abychom se nad zajišťováním bezpečnosti v České republice zamysleli a navrhli něco, co bezpečnosti pomůže. Ale podívejme se také, když už se hovoří o evropské směrnici, jak je možné tento návrh, pokud bude schválen, využít. Směrnice i Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování Evropské unie obsahují relativně široké výjimky pro zajišťování národní a vnitřní bezpečnosti. Tento ústavní návrh vytvoří prostor pro jejich využití. A to, že využití těchto výjimek bude vycházet z ústavního zákona, to není nepodstatné. Jde o velmi důrazně vyjádřenou politickou pozici České republiky. I když na úrovni základních učebnic evropského práva se sice říká, že evropský předpis má přednost před každým vnitrostátním předpisem, je třeba říct, že směrnice o zbraních je předpisem, který upravuje fungování vnitřního trhu, a naopak náš ústavní zákon a na něj navazující předpisy se budou pohybovat v rovině národní a vnitřní bezpečnosti. A ústavní zákon tento rozdíl, který bude nutně rozhodující i při eventuálním posuzování ze strany Evropského soudního dvora, zásadním způsobem podtrhne.

Pokud se budete ptát, k čemu je tam tento ústavní zákon v České republice na naší vnitřní úrovni. Musím říct, že je to velmi silný signál držitelům zbraní, že Česká republika jim důvěřuje a nehodlá je odzbrojit. To může mít zásadní význam z toho pohledu, že tito držitelé zbraní nebudou mít motivaci své zbraně pod dojmem evropské směrnice ztrácet.