Jsem přesvědčen, že jde klasický příklad „falešného dilema“, které je odborně definováno jako „jeden z argumentačních klamů, který vyvolává dojem, že existují pouze dvě (tři, čtyři, …) možnosti tam, kde je jich ve skutečnosti více. Falešné dilema, které je velmi časté, obvykle slouží k oklamání a manipulaci posluchače“. Nejde jen o to, že sama argumentace, že kritika EU je něco špatného, nás vrací do dob reálného socialismu, kdy byla povolena jen kritika Amerického imperialismu a ti kdo si dovolili kritizovat „Tábor míru a socialismu“ byli nálepkováni jako „samozvanci a zaprodanci“, ale především o to, že je nesprávná i věcně.

Proč bychom, jako člen nějakého spolku, neměli mít právo kritizovat to, co se v něm děje, a pokud s tím nejsme spokojeni a nejsme schopni to změnit, spolek případně opustit? To je přece zcela legitimní právo každého občana a členského státu a pokud se ho někdo pokouší omezovat, je už jen to poněkud varující.

Je pravdou, že nespokojenost s EU poslední dobou narůstá, ale to není nic divného. V nedávné minulosti, díky smršti lejster a direktiv regulujících každý „pšouk“, šlo hlavně o peníze, ale i o svobodu jednotlivce. Nespokojenost byla nicméně, alespoň na argumentační úrovni, kompenzována ekonomickou výhodností našeho členství.

V současné době došlo ovšem k zásadní změně v souvislosti s migrační krizí. Zatímco dříve šlo „jen“ o peníze a regulace, teď začíná jít o bezpečnost občanů a státu. A je zcela absurdní, že ten, kdo si to dovoluje kritizovat, je označován za „agenta Ruska“.

Důležité je i hledisko věcné

Je nutno si uvědomit, že pokud jde o vnější bezpečnost státu, nepředstavuje EU žádné bezpečnostní záruky. Každý je svědkem toho, že není schopna uhájit své hranice ani proti neozbrojeným migrantům. Tuto záruku poskytuje jen NATO svým členům bez ohledu na to, zda jsou členy EU nebo ne.