Jsem Čech a jsem na to hrdý. Jsem hrdý i na svou republiku a myslím si, že na to mám právo a chci, aby tato republika zůstala pro moje děti a další generace a to taková, jaká je. S našimi pravidly života, s našimi tradicemi a obyčeji, s našimi historickými kořeny, které jsou české a hluboké. Velmi mě mrzí názor Evropy,  že naše zemně je xenofobní, neřkuli nepřátelská ke stávající situaci migrantů.  Jsem zklamaný z toho, co se děje a chci, aby se to změnilo.

Proto mně dovolte zamyslet se nad stávající situací , jejími  důsledky ale hlavně příčinami. Česká republika se řadí k východoevropským zemím, které se brání nekontrolovanému přílivu uprchlíků. Je to možná i dané historicky, kdy jsme si prošli totalitním režimem se všemi důsledky a proto se snažíme poučit z vlastních chyb, kdy nám někdo něco vnucoval. Já nejsem a nikdy nebudu proti pomoci lidem, kteří to potřebují,  ale to nelze zaměňovat s povinností  . Souhlasím s tím, že je zapotřebí těmto lidem pomoct, ale musí to být pomoc smysluplná a přínosná pro všechny strany.

Vzpomeňme si na minulý režim a jak jsme slýchávali, že na západě „ nám budou létat pečení holubi do pusy“. A všichni lidé, kteří se rozhodli z nejen  politických důvodů pro emigraci rychle zjistili, že to není pravda!  Promiňte mi toto přirovnání, ale   myslím si , že se historie opakuje!  Určitě není náhodou, že podobné pohádky ve svých zemích poslouchají i stávající utečenci, kteří se po tisících každý den valí do Evropy. Až tváří v tvář realitě pochopí, že to je trochu jinak, pak nastane velký problém, přijde bod zlomu a nastane výbuch. Tedy sociální výbuch.