Aniž bych to chtěl všechno zlehčovat, tak v jedné písničce se zpívá: "Nechtěla jsem, musela jsem." Já zkrátka musím vystoupit, i když jsem to gró v tom svém prvním vystoupení řekl. Já musím reagovat.

Ten zákon řeší zejména způsob a podmínky uzavírání smluv mezi obchodníkem a dodavatelem, přičemž zákon nerozlišuje, jestli je to dodavatel český, nebo dodavatel zahraniční. To znamená, že tak, jak se smlouva podle tohoto zákona uzavře, tak bude muset být dodržována. Zaprvé.

Zadruhé. Obchodníci dovezou argument, že to bude znamenat zvýšení dovozu potravin ze zahraničí. Obchodní řetězce budou prodávat takové zboží, které chtějí zákazníci. A tlak na české zboží, české potraviny roste. A dokonce to je už tak daleko – a neřeknu tady vůbec žádnou novinu, že z jedné země potraviny, o kterých já si nemyslím, že jsou nějaké špatné, ale měli tam pár skandálů, tak si myslím, že zákazníci velmi pečlivě zvažují, prohlížení etikety, a pokud jsou potraviny z této země, tak je zkrátka nekupují. Takže ten obchodník není úplně svobodný v rozhodování, on se musí řídit tím, co chce občan, co chce spotřebitel. A spotřebitel chce – a ta nálada je stále větší a větší, a také jsme pro to něco udělali v minulosti, Agrární a potravinářská komora a čeští zemědělci a čeští potravináři, chce české potraviny.

Kaufland, znáte jeho billboardy "Z lásky k Česku", tak nevím, jestli to tam píší úplně jen tak mimo. Ale dělají to proto, že chtějí vzbudit dojem, že v jejich obchodním řetězci dbají, aby tam byl určitý podíl českých potravin.

Mimochodem, je to čtyři pět let, co jsme udělali akci před jedním brněnským Lidlem. Byla nás parta pěti lidí; chlapů, vzali jsme velké košíky a od každého zboží z mléčného sortimentu jsme jeden kousek do toho košíku dali. Ten nákup stál asi 6000. Všechno, co tam měli, tak od každého jsme tam dali. Sýry, mléko, máslo, já nevím co všechno, nebo 5000 to stálo. A zaplatili jsme a před Lidlem jsme vzali další košíky a roztřiďovali jsme to na české a zahraniční. Pak jsme to spočítali a Lidl měl asi jenom 36 % českých mléčných výrobků. A dělali jsme to proto, že v sousedním Rakousku ten poměr byl úplně opačný, myslím, že ještě větší ve prospěch rakouského zboží. A pak přijela policie, ale mezitím my jsme odjeli. Tak to jenom takovou epizodku, abyste pochopili, nebo abych doložil, že tady o tom něco vím.