Letošní vzpomínka je o to živější, že se před našimi zraky odehrává běloruské déjà vu. Rád bych proto připomněl, že to nebyly jen události 21. srpna 1968, které se nesmazatelně vryly do paměti našeho národa - nikdo nenahradí vyhaslé životy a ztracené naděje několika generací, které s sebou přinesla invaze vojsk Varšavské smlouvy. Ale připomeňme si dnes o to důrazněji, že to byly i události, které se odehrály přesně rok poté, kdy komunistický režim brutálně zasáhl proti demonstrantům. Bití neunikli ani lidé, kteří jen přišli uctít památku padlých nebo náhodní kolemjdoucí.

I díky naší historické zkušenosti se nás proto dění v Bělorusku velmi dotýká. Proto jsme násilí na běloruských demonstrantech tvrdě odsoudili a jsem rád, že se naše země v rámci Evropské unie postavila do čela odporu proti Lukašenkovu režimu. Bělorusové mají právo si ve svobodných volbách vybrat, kam bude jejich země směřovat.