Letošní vzpomínka je o to živější, že se před našimi zraky odehrává běloruské déjà vu. Rád bych proto připomněl, že to nebyly jen události 21. srpna 1968, které se nesmazatelně vryly do paměti našeho národa - nikdo nenahradí vyhaslé životy a ztracené naděje několika generací, které s sebou přinesla invaze vojsk Varšavské smlouvy. Ale připomeňme si dnes o to důrazněji, že to byly i události, které se odehrály přesně rok poté, kdy komunistický režim brutálně zasáhl proti demonstrantům. Bití neunikli ani lidé, kteří jen přišli uctít památku padlých nebo náhodní kolemjdoucí.
I díky naší historické zkušenosti se nás proto dění v Bělorusku velmi dotýká. Proto jsme násilí na běloruských demonstrantech tvrdě odsoudili a jsem rád, že se naše země v rámci Evropské unie postavila do čela odporu proti Lukašenkovu režimu. Bělorusové mají právo si ve svobodných volbách vybrat, kam bude jejich země směřovat.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.


