Bez větší pozornosti médií uzavřelo v polovině listopadu patnáct asijských států největší dohodu o volném obchodu na světě (tzv. RCEP - Regional Comprehensive Economic Partnership Agreement) zahrnující cca dvě miliardy obyvatel a současně třetinu světové ekonomiky. O podobnou spolupráci napříč Asií se svým vlivem se několik let snažily USA a napnuly všechny síly, aby vytlačily z takové spolupráce Čínu. Nakonec ale USA z té spolupráce odstoupily (za D. Trumpa) a stal se pravý opak. Čína je v dohodě jedním z hlavních států. To není dobrý signál pro hospodářství USA, EU a tím pádem i pro Českou republiku. Na tom se po zveřejnění této zprávy shodli přední čeští ekonomové finančního sektoru a dál už to mainstreamová média raději nerozmazávala. Co se totiž může stát? To, že EU a USA nebudou asijské státy sdružené v RCEP prakticky vůbec potřebovat, dokáží vytvořit svůj obrovský trh, a ještě z něj vyvážet do celého světa. Vzhledem k členství jak těchto asijských států, tak EU i USA ve WTO (Světové obchodní organizaci), která brání volný obchod mezi státy a vlastně zavedla globalizaci, bude dost problém s tím něco dělat. Je to další krok ke ztrátě konkurenceschopnosti výrobků z EU na světovém trhu, ale i na jejich vlastních trzích, protože opětovný protekcionismus WTO rozhodně nepodporuje.

A ještě do toho ten koronavirus. Některé rozvojové státy se nepustily do souboje, kdo bude mít co nejdřív naočkovanou populaci jednou z "rychlovyrobených" a "rychlootestovaných" vakcín proti COVIDu-19 (ale už ne nutně proti SARS-CoV-2) a raději se porozhlédly po potenciálně účinných lécích používaných původně na jiné choroby. Příkladem je použití léku Ivermectin proti COVIDu v některých regionech v Indii, Mexiku, Brazílii nebo v Paraguaji. Podobným případem bylo praktické zkoumání účinnosti Hydroxychlorochinu nebo Isoprinosinu. Jiné státy, hlavně asijské (Vietnam, Čína, Japonsko), ale třeba i Nový Zéland nedají dopustit na princip nezanesení nákazy ze zahraničí a pečlivě si hlídají hranice, preventivní karanténu uplatňují na nově příchozí, nikoli na celý stát. Mezitím také zkoumají možnosti vakcín, ale rozdíl je v tom, že už si vyvíjejí své vlastní vakcíny (Čína) nebo se o to pokoušejí (Indie). Žádný z těchto států nenapadlo delegovat ověřování a nákup vakcín na nějaký nadnárodní subjekt a pak se divit, že jsou dodávky vakcín pomalé, možná i drahé (veřejnost nemá všechny informace) a je jich ještě neskutečně málo. Takové nápady jsou možné jen v EU.