Milé kolegyně, vážení kolegové, mí předřečníci děkovali. Já tím začnu. Já děkuji vám všem, kteří jste zůstali zatím v sále, abyste si vyslechli i naše zprávy, byť nebudou tak zajímavé, jako zpráva předsedy. Je to už asi pátý sjezd, který jsem byl nucen zahajovat, přesto je člověk vždycky nervózní. Podělím se s vámi o dvě historky ze začátku.

Měli jsme obavy z jedné věci. Když první hlasování proběhne příliš vehementně a my to máme na krku, tak abychom si při tom neublížili, a ta druhá, včera se to nacvičovalo v pohodě tady s tím sborem, ale dnes tady byli novináři a přes ty novináře děti neviděly na dirigenta a dirigent ustupoval a ustupoval a nevím, jestli jste si toho všimli, jednu chvíli velmi ohrožoval pana předsedu a Lubomíra Zaorálka. Když jsme zvládli tohle, věřím, že zvládneme všechno.

Předpokládám, že moji sjezdovou zprávu jste všichni četli. Je snad mezi vámi někdo, kdo ji nečetl? Není, děkuji. V tom případě mohu přičinit jen několik poznámek, jestli dovolíte.

Za prvé, Senát může připadat takový nudný, nezáživný. Je to možná tím, že všichni už máme nad 40 let, něco jsme v životě prožili, je tam ještě dost komunálních politiků, kteří mají dost zkušeností z praxe. A nejsou tam média, která by sledovala v přímém přenosu, a proto není důvod se vzájemně osočovat. Proto se tam respektujeme a nikdo nehlučí, když mluví jeho kolega, byť je z jiné politické strany. A proto možná působíme tak trošku nudně.

Já bych chtěl ocenit náš senátorský klub, který v tomto období má 33 členů a považte, z těch 33 členů našeho klubu je 6 nestraníků. A přestože jsem předsedou klubu, nikdy jsme neměli závazné hlasování, tak se nestává, že bychom nějaká hlasování prohráli. Účast je velmi dobrá, a já bych svým kolegům za to chtěl velmi poděkovat, a zároveň je zavázat, abychom takto pokračovali ještě celé toto volební období v Senátu.