Celé čtyři roky jsme se snažili pravidelně a otevřeně informovat občany a dávat jim objektivní zprávy, jako protiváhu mnohdy demagogickým, nabubřelým a velkohubým tiskovým zprávám města.

Když se někomu děla křivda, neodvraceli jsme hlavu, nedělali jsme, že problém, nevidíme, i když jsme věděli, že bohužel, budeme muset jít do nepříjemných střetů a konfliktů. Máte to zapotřebí? Tak se nás mnozí ptali. Karty jsou přece rozdány, nemáte hlasy, nic nedokážete. Vždycky, vždycky to má cenu. Zastali jsme se rodičů autistů, zastali jsme se neprávem osočených a dehonestovaných městských policistů, zastali jsme se zaměstnanců příspěvkové organizace Sport, podporovali jsme vznik osadního výboru města, pozvali jsme na jednání zastupitelstva lidi z Dubice odříznuté od města při rekonstrukci železnice, snažili jsme se zvolením přísedícího odblokovat vleklé soudní spory. Jistě, mnohdy jsme neuspěli.

Přes veškerou naši snahu byly nesmyslně zprivatizovány plakátovací plochy, město se díky koaličním zastupitelům zbavilo možnosti získat důležité pozemky kolem nemocnice. Díky nereálným požadavkům ze strany vedení města i zpackanému vyjednávání s krajem nemáme s touto klíčovou institucí žádný smluvní vztah. Obdobně jsme podali desítky, možná stovky pozměňovacích návrhů, které byly smeteny. Vždy jsme se však snažili hledat alternativní řešení, vědouce, že jenom být proti je mnohdy potřeba, ale je to málo.

Některé chyby jdou napravit, některé nikoliv. Současné vedení města jsme kritizovali, ale také v dobrých věcech podporovali, a to celé čtyři roky. Říjen musí přinést tlustou čáru, současné vedení se tak často věnovalo chybám skutečným i domnělým předchozích vedení, až jim nakonec čtyři roky protekly mezi prsty, nestihli prakticky nic, pouze válčili už dávno skončené války a město se nikam neposunulo.