Takže máme zazimováno! Snad to holky do jara ve zdraví zvládnou. A ještě se vrátím k tomu 17. listopadu. Měl jsem u včel o čem přemýšlet. Sledoval jsem pečlivě letošní připomínku. Jak oslavu pojaly různé názorové skupiny, pak na sebe pískaly a v podstatě se podařilo urážet a pokřikovat na úplně každého. A všichni s českou vlajkou v ruce. Do toho spory o svobodu projevu a roli České televize.

Já jsem si přitom vzpomněl, jak jsem v roce 1989 jako student gymnázia vzal za ruce úplně cizí lidi a dělali jsme v Kroměříži na náměstí živý řetěz. Všichni jsme na klopě měli trikolóru, usmívali se na sebe, dávali se do řeči, vášnivě debatovali a řešili, jaká lepší a úžasná budoucnost nás čeká...