Novodobí otroci v jejich „českých“ továrnách dělají za mzdu, která v jejich v mateřských zemích,  je hluboko pod minimální mzdou. Česká republika je pro ně, jak to bájné Eldorádo. Nemusí Eldorádo hledat někde daleko za mořem. Po staletích marného hledání, bylo to pravé Eldorádo nalezeno zde, uprostřed Evropy.

Po „polistopadovém poblouznění“, kdy jsme dostali na pulty ty postrádané banány a toaletní papír, přišlo  rozčarování, dokonce beznaděj.  Místo fronty na banány, citróny a pomeranče, stojíme fronty na pracáku, ty nejchudší pak na postel, či na teplou polívku.  Špehýrkou u dveří, se vystrašeni díváme, zda nezvoní exekutor. Počítáme každou korunu, počítáme dny do výplaty…. Mzdy, které dnes dostáváme jsou směšné, nedůstojné. Po těch polistopadových divokých snech o dalekých mořích a nekonečných plážích, přišlo zklamání. Mzdy nedosahují, ani na ty naslibované rakouské, ale dokonce ani na ty řecké, či portugalské, natož na ty německé. Naše mzdy,  jsou jen na pokrytí těch nejzákladnějších životních potřeb. Půjčujeme si na vše, na vánoční dárky, na svatbu i na pohřeb, na dětský letní tábor, mnohdy i  na camp v Čechách u rybníka….  Exekutoři mají žně.

Co je ale alarmující, že z důvodů chudoby nezbývá rodinám na školní obědy, na školní lyžařské tábory, na sportovní, či zájmové kroužky. Diskriminace, z pohledu chudoby,  tak provází děti,  již od prvních tříd základní školy.  Společnost se rozděluje…..