Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové,
pěkné úterní odpoledne. Já si dovolím trochu neplánovaně navázat na kolegu pana předsedu Matěje Ondřeje Havla. Já jsem totiž byl tehdy coby předseda poslaneckého klubu účasten té delegace paní předsedkyně Pekarové Adamové. Tedy mohu tady tlumočit osobní zkušenost z této cesty a vše, co tady zaznělo, tak je naprostou pravdou.
Já musím říct a možná k tomu dodejme některé některé věci a v něčem bych, v jedné věci bych s panem předsedou nesouhlasil – já jsem přesvědčen že i kdyby tam pan předseda Miloš Vystrčil byl nucen nakonec kvůli naprostému nepochopení vlády České republiky, vlády Andreje Babiše letět standardní linkou, tak i v tom případě tam nepoletí jako fyzická osoba Miloš Vystrčil, občan České republiky, ale on tam samozřejmě poletí jako druhý nejvyšší ústavní činitel. A ta ostuda za to, že druhý nejvyšší ústavní činitel této země bude nucen letět bez tohoto logistického zajištění, tak půjde jenom za vládu Andreje Babiše, za nikým jiným.
O tom jsem opravdu bytostně přesvědčen a přijde mně to jako zcela nepochopitelný, zcela nepochopitelný šťouchanec, naschvál, snaha vymezit se, která vůbec nepomáhá ničemu, a to ani našemu zahraničnímu obchodu. Ta čísla tady padla jasně. A já si velmi dobře pamatuji, když jsme tehdy absolvovali tu cestu jako Poslanecká sněmovna, jak plné to letadlo bylo a bylo plné podnikatelů, ne politiků. Ano, bylo tam několik zástupců, respektive myslím tehdy jeden za poslanecký klub, pokud se nepletu, to se omlouvám, nedíval jsem se teď do podkladů, tam tehdy byl i zástupce poslaneckého klubu hnutí ANO na té cestě, ale to se omlouvám, aby mě nikdo nechytil za slovo, ale hlavně a primárně tam byli zástupci našich podnikatelů, našich vědců, univerzit. A těch jednání, které jsme během těch, jestli se nepletu, tří dnů tehdy na Tchaj-wanu absolvovali nespočet, tak nese ty plody dodnes.
Nikdo, a to tady chci zdůraznit, pokud kolegové tady kroutili z hnutí ANO hlavou, nikdo nepožaduje po vládě, aby tam letěl premiér, aby tam letěl Karel Havlíček jako ministr průmyslu a obchodu. Tomu já rozumím. Tomu já rozumím a nikde jsem taky neřekl, že by ty vztahy měly být posunuty na tuto exekutivní vládní úroveň. Rozumím našim mezinárodním závazkům a tomu, že toto by bylo překročení té společné politiky Evropy, Evropské unie vůči Číně, respektive vůči Tchaj-wanu. Tomu lze rozumět, ale právě proto máme různé úrovně diplomacie a tou druhou úrovní je ta úroveň parlamentní. Ať už na úrovni Poslanecké sněmovny, nebo na úrovni Senátu. A právě tu máme využívat, a to i pro plnou podporu našich obchodních, ekonomických, vědeckých a vzdělávacích vztahů se všemi zeměmi. A to jsem nechal úplně stranou to zásadní, na co bychom neměli zapomínat a co bychom měli říkat na prvním místě – a to jsou hodnoty, to je hodnotová politika, která v tomto smyslu má pamatovat na to, že demokracii a svobodu je potřeba hájit nejenom doma, na našem vlastním prahu, na našem vlastním domácím pískovišti, ale všude ve světě, Tchaj-wan nevyjímaje.
Já se tedy připojuji tímto i k těm bodům, které tady byly navrhovány mými předřečníky, aby byly zařazeny na jednání této schůze Poslanecké sněmovny.
Dovolte mi ale se vrátit k věci, kterou považuju opravdu za zásadní a důležitou. A to jsou všechny ty peripetie nejenom ohledně plánované volby členů Rady České televize, ale obecně okolo veřejnoprávních médií. Tady se, myslím, bohužel ukazuje na to, jak slabá pozice je pozice Andreje Babiše v rámci své vlastní vládní koalice. Tohleto bychom měli mít na paměti. A tady bych chtěl slyšet, pane premiére, vaši odpověď na jednoduchou otázku, proč toto všechno chcete realizovat v situaci, kdy tady máme relativně funkční stav? Já chci říct, a to taky zdůraznit, nezpochybňuji, že v rámci každé organizace, každé instituce i těch veřejných institucí, ať už to jsou veřejné instituce vědecké, vysokoškolské nebo veřejné instituce v podobě České televize a Českého rozhlasu, že je prostor k větší míře efektivity, ekonomických rozpočtových úspor, o tom nikdo nepochybuje.
Chcete, aby vypukla stávka v ČT?Anketa
Ale k čemu ten chaotický přístup vůbec k tomu základnímu a to je nejenom způsob financování médií veřejné služby, ale jejich celkové ukotvení. Útok fakticky na jejich základní principy fungování jako pojistky toho, co v demokratické společnosti je tak zásadní, klíčové a důležité. To znamená být kritickým zrcadlem vůči nejenom politikům, politické moci, ale i té ekonomické, i té obchodní, podnikatelské a další.
Když se podíváme na tu rekapitulaci, a to je to, co bych tady chtěl, a proto budu, pane předsedo, pane předsedo, jestli mě budete teď poslouchat, já bych s dovolením navrhl na jednání Sněmovny tento bod, abychom na to nezapomněli: Jaký je zájem Andreje Babiše s veřejnoprávními médii?
A je tam otazník? Je tam otazník, protože ty odpovědi nám, pane premiére, tady dlužíte. My když jsme viděli – a to dění posledních dnů, minulý týden vystoupí ministr kultury Oto Klempíř s návrhem zákona o médiích veřejné služby, který v okamžiku, kdy si ho přečtete, tak zjistíte, že to musel psát někdo na koleni někde v hospodě čtvrté cenové skupiny. Tohle není možné, že by vznikalo někde na úrovni Ministerstva kultury. Nevěřím tomu, že by legislativní odbor tohoto ministerstva odvedl takový šlendrián, takhle zmastěnou legislativu, jako je návrh tohoto zákona, který v mnoha ohledech odporuje základním legislativním principům, pojmosloví, který fakticky, fakticky ruší dosavadní zákonné zřízení nebo zařazení České televize a Českého rozhlasu, který používá právní pojmy zcela nahodile, právní pojmy zcela neurčité povahy, který se nedokáže vypořádat i s tím základním, co to je definice médií veřejné služby, co to je definice veřejnoprávnosti.
Tady se nebavíme jenom o způsobu financování. To může být možná i legitimní debata, legitimní diskuse, ale tady chybí to základní, a to je vymezení toho, co je služba veřejnoprávních médií. Tady se úplně zapomnělo na základní dokumenty, které z toho jakoby vypadly, ať už to jsou memoranda, ať už to jsou kodexy, statuty obou dvou institucí. Tady se úplně zapomnělo na to, co je velkým bohatstvím Českého rozhlasu, co je velkým bohatstvím České televize, a to je regionální zpravodajství. Pokud by toto mělo skončit, tak vlastně pomine i ta funkce, kterou veřejnoprávní média na mediálním trhu nebo respektive na služby veřejnosti mají skutečně plnit. Ten zákon je takovým zmetkem, že myslím, že i pan premiér, pokud ho evidentně před tím minulým úterým nečetl a pokud se s ním seznámil nebo mu o něm řekli, tak nemůže podle mého názoru v tom mezirezortním připomínkovém řízení teď činit jinak, než přimět ministra kultury, člena své vlády, aby ten zákon stáhl.
Pane premiére, je možná vůbec otázkou, jak máte naložit s členem vlády, který odvádí takovouhle práci, který je schopen sám osobně prezentovat takovýhle legislativní zmetek, a to ve všech ohledech od začátku do konce. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby něco podobného předváděl ministr třeba naší vlády, tak skutečně to bude otázka desítek minut maximálně, kdy bude – kdy by byl Petrem Fialou odvolán. Myslím, že tohleto je velmi důležité.
Nicméně mě zajímá i ta další úroveň. Patrik Nacher, kolega poslanec, zde chodí už měsíc a říká, že má připraven nějaký svůj vlastní návrh. Ptám se vás, kolegové, možná pan kolega Jakob, prostřednictvím pana předsedajícího, coby člen volebního výboru, mediálního výboru, viděl jste, pane kolego, ten návrh? Neviděl! Nikdo jsme ho neviděli. To je neustálá mlha. Minulý týden jsem na vlastní uši slyšel na tiskové konferenci Patrika Nachera, že do konce týdne... Tady je pan kolega. Já se omlouvám, já jsem vás neviděl. Milý pane kolego, je to tak, že jste, prostřednictvím pana předsedajícího, minulý týden říkal, že do konce týdne nám ho představíte. (Ano.) Děkuju za to potvrzení. Já ho dodneška neviděl, ten návrh, tak proč jste říkal minulý týden, že ho uvidíme? Neviděli jsme. To je jenom potvrzení toho chaosu, který bohužel tady okolo veřejnoprávních médií vytváříte. Mrzí mě, že ani ta slova veřejně řečená bohužel neplatí. Tak uvidíme, čeho budeme schopni se dočkat.
A do toho přichází volba členů Rady České televize, od samotného počátku zatížená tím, že do té volby vstoupili čtyři současní členové Rady České televize, kteří – a je potřeba to znovu a znovu zopakovat – nesou přímou odpovědnost za ekonomickou škodu, kterou způsobili nezákonným odvoláním dozorčí komise Rady České televize v minulosti. Jestli se nepletu, psal se rok 2020. Toto je podle mého názoru jednoznačně diskvalifikující fakt. Nejenom, že oni nemají, správně ani neměli být členy Rady České televize, přestože jimi jsou, ale podle mého názoru nemají a nesplňují kritéria k tomu, aby byli voleni za členy Rady České televize. Proto znovu opakuji i tady veřejně a vyzývám pány Matochu, Bradáče, Šlégra a Veselého, aby z této volby odstoupili a nezatěžovali ji touto svojí historií, kdy oni nesou přímou odpovědnost za škodu, která byla České televizi způsobena.
A v okamžiku, a to je taková smutná tečka na závěr, která přišla v ten pátek, kdy jsme se z veřejných zdrojů dozvěděli, že je možné, že i samotná volba generálního ředitele České televize, pravděpodobně tedy tato volba, nevím, jaká jiná, byla zatížena nějakými možnými úplatkářskými pletichami právě mezi pány Bradáčem a Matochou. Tak myslím, že to začíná dostávat velmi bizarní obrysy, celá volba Rady České televize, a je na místě tady znovu a jednoznačně říct, že v takové atmosféře s takovými informacemi, které jsou ve veřejném prostoru, nemá tato volba v tuto chvíli proběhnout. Je potřeba, abychom měli jako poslanci, jako volitelé jasné informace, protože všichni, to platí pro každého z 200 poslankyň a poslanců této Sněmovny, za tu volbu ponesou následně odpovědnost. Proto jsem přesvědčen, že skutečně tato volba nemá býti tento týden realizována.
Tolik tedy k mému prvnímu vystoupení. Já pak mám ještě některé další body, tak uvidíme jestli bude prostor na to navrhnout na zařazení také další témata, jako je například krajský model rozpočtového určení daní, mimochodem včera opět vládou odmítnutý s negativním stanoviskem k návrhu Zastupitelstva Pardubického kraje. Připomenu, že obdobný návrh zde v Poslanecké sněmovně leží už od prosince loňského roku z mého pera, kolegy Petra Hladíka, Jany Filipovičové, Marie Krškové a dalších. I to by bylo jistě téma, které by bylo vhodné tady projednat, protože ten zákon tady skutečně je, a my jsme se nedostali ještě k prvnímu čtení. Takže já se případně ještě přihlásím v další části debaty o programu tak, abychom tento bod mohli zařadit.
Nyní tedy odcházím s tím, že si dovoluji navrhnout bod: Jaký je zájem Andreje Babiše s veřejnoprávními médii?
Děkuju.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
