Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, vládo, dámy a pánové, děkuji za slovo. Rád bych, a považuji to za důležité, se vyjádřil k novele insolvenčního zákona také jako předseda garančního podvýboru, tedy podvýboru pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení. My jsme tu práci skutečně vzali vážně a poměrně nestandardně jsme se sešli i v době mezi vrácením tohoto tisku ze Senátu s pozměňovacími návrhy a dnešním projednáváním. Považovali jsme to za důležité se minimálně nad tou senátní verzí sejít, diskutovat ji a také si sdělit stanoviska jednotlivých poslaneckých klubů. Čili i toto zde proběhlo.

Pokusím se jenom krátce shrnout, ale ono tady všechno klíčové a podstatné už bylo řečeno, takže nechci to prodlužovat. Ano, to, že tady bojujeme doslova a do písmenem s pandemií, to víme všichni a nejenom my tady na půdě Poslanecké sněmovny, ale opakovaně se o tom píše i ve veřejném prostoru. To, že situaci chceme řešit také, tak to je myslím zřejmé také, a mě trochu mrzí to, co tady vzniklo od okamžiku, kdy jsme zde schválili tu naši sněmovní verzi, kdy vznikla skutečně jakási černobílá představa toho, že jsme přijali něco špatného, nedokonalého. Někdy to budilo dojem až ten, že jsme vlastně tu situaci ještě zhoršili a že Senát je ta komora, která to musí teď v každém případě vylepšit.

Pokud si vzpomenete na projednávání novely insolvenčního zákona ve třetím čtení, tak já jsem tady zdůrazňoval to, že výsledek, který zde byl přijat, samozřejmě není ideální. Jsou v něm věci, které by bylo potřeba ještě upravit, jsou v něm věci, které paradoxně opravdu mohly vést například k tomu zúžení hrdla na tom vstupu do osobního bankrotu, nicméně to, že se jedná o obrovský posun, tak o tom nemůže být sporu. A my jsme přijali novelu, která nesla nějaké základní parametry, a já jsem při jednáních se senátory po schválení ve Sněmovně velmi doporučoval to, aby v základních parametrech ta novela nebyla měněna, protože platí to, co jsem zde říkal před rokem, když jsme v prvním čtení začínali tu novelu projednávat, mojí ambicí a ambicí řady dalších poslanců, a na podvýboru jsme se o tom opakovaně ujišťovali, bylo přijmout vyvážené řešení. Neříkám úmyslně kompromisní, protože tam už z toho čiší to, že jsou tady nějaké dvě strany sporu, ale vyvážené řešení, z kterého budou mít ve finále prospěch dlužníci, řešení, které bude respektovat oprávněná práva seriózních věřitelů, a řešení, které samozřejmě bude ve prospěch státu. To je potřeba také zdůraznit.

Senát šel cestou, kdy se rozhodl, a respektuji to, že to je samozřejmě suverén, suverénní komora, která na to má právo jít cestou úpravy základních parametrů. Já osobně to nepovažuji úplně za šťastné, ač jsem při jednání se senátory zdůrazňoval, že v případě, že by Senát například šel pouze vypuštěním onoho parametru pozměňovacího návrhu kolegy Nachera 1+1, že jsem připraven zde na půdě Poslanecké sněmovny toto řešení podporovat, protože tam skutečně je a může být oprávněná obava toho, že do insolvence ve finále by se některé skupiny, ať už seniorů, nebo dalších osob nemusely dostat. Bohužel Senát šel ve svých úpravách nad rámec pouze tohoto jednoho parametru. Z toho důvodu skutečně jsem přesvědčen, že sněmovní verze je vyváženější.