Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, milí hosté, vážený pane poslanče, dámy a pánové.

Mám rád pana senátora Canova. A nyní k věcem, které tady zazněly. Přesto, že jsem si nikdy nemyslel, že to budu dělat, tak musím říci, jako reakce na některé, že zákon si svého předkladatele nevybírá, a jak jsem zjistil, tak ani předkladatel si nevybíral, zda sem má nebo nemá přijít. Můžeme se pozastavovat nad tím, jestli pan poslanec Ondráček neměl projevit více sebereflexe, na druhé straně nevíme, kolik a jaké měl možnosti, a je znakem dospělé demokracie, že se přes to dokážeme převést, případně symbolickým způsobem vyjádříme, že se nám to nelíbí, ale neustálé opakování a omývání této věci dokola se mi nelíbí. Omlouvám se, ale myslím si, že to k té dané věci nepatří. Zákon za to nemůže. Co se týká vlastní věci, kterou projednáváme, tak musím začít směrnicí, protože tady některé věci, které jsou naprosto konkrétní a které mi nikdo nikdy nevyvrátil, byť jsem s panem senátorem Dienstbierem byl několikrát na různých debatách, musí být řečeny. Směrnice má různé dopady, a není pravda, že ministerstvo vnitra na tyto dopady neupozorňovalo. Paní ředitelka Milena Bačkovská je tady dnes k dispozici. Kdo z vás se trochu tou věcí zabýval, tak se s ní musel potkat. Kdo z vás se trochu tou věcí zabýval, tak od ní musel dostat tento čtyřstránkový materiál, ve kterém je přesně napsáno, co směrnice znamená a proč si myslí ministerstvo vnitra, že by měl být přijat ústavní zákon. Pokud dnes se na to někdo ptá a říká, že o tom nic neví, tak ať proboha začne u sebe. Ať začne u sebe nebo jde za paní ředitelkou. Je tady celou dobu. Není senátorka, není ministryně, nemůže mluvit. Přijetí té směrnice kromě dvou věcí, které by nás měli zajímat, říká, že dojde k tomu, že se dotkne statisíců zbraní, které dnes vlastní občané ČR, a dotkne se milionů zásobníků. Představte si ten administrativní dopad, když všechno ostatní pominu. Protože ten dotyk je minimálně administrativní, v některých případech je to tak, že ti lidé o sta tisíce nebo minimálně tisíce zbraní přicházejí. Tak ta směrnice hovoří a tak to dopadá na občany této země a na jejich majetky.

Oni přijdou o majetky, resp. majetky ztratí hodnotu anebo je nepřiznají. Zbraně, sta tisíce zbraní si ponechají nelegálně, nelegálně! Protože o ně nebudou chtít přijít. A nemysleme, že tak nebudou chtít učinit. Protože je to historická věc. Často je mají dlouhé generace. Naši lidé, Češi, i když riskovali své životy, zbraně neodevzdávali, a neodevzdávají. To přece historicky víme, tak si tady, proboha, taky přiznejme.

Teď k dopadům směrnice vzhledem k bezpečnosti ČR. Senátor Růžička tady mluvil o aktivních zálohách, jak je podporuje. Aktivní zálohy, je jich dneska necelé dva tisíce. Chodí cvičit. Cvičení mají dvě až čtyři ročně s tím, že většina lidí normálně pracuje, to znamená, nemá čas na cvičení jezdit, a proto většina z nich, když cvičí, tak v rámci zákona, ve kterém oni cvičí, mohou používat tzv. klony samopalů 58, s kterými cvičí. A když cvičí jako aktivní záložáci, tak cvičí, je to v pořádku. Protože je to baví, chtějí se podílet na zajišťování bezpečnosti ČR sami a dobrovolně, tak potom taky chodí o sobotách a nedělí ze svých klonů, samopalů 58, zase cvičit... Proto, aby mohli někdy zabezpečovat bezpečnost ČR. A teď nebudou moci. Směrnice říká – ty vaše samopaly 58, ty klony, které máte doma, už nebudete moci používat, protože EU říká, že to nechce, a že to není dobře. Zvýší se tím bezpečnost ČR, nebo sníží? Když naše aktivní zálohy nebudou moci dobrovolně cvičit. A ještě lepší příklad. Máme policisty a máme profesionální armádu. Mají taky zbraně, také klony samopalů 58. A také s nimi cvičí v době, kdy jsou v práci, a pak také nejsou v práci. Náš zákon říká, že si nemůžou vzít zbraně domů, že s nimi nemohou zasahovat jako v době, kdy nejsou ve službě. Spousta z nich má k těm zbraním přátelský vztah a je to jejich koníček (jako někdo sbírá známky apod.). Ve svém volném čase a za své peníze chodí s těmi zbraněmi, byť jsou jiné, než si oni nakoupili, ale jsou obdobné těm, co používají v práci, chodí s nimi cvičit. Chodí s nimi střílet, je to jejich zábava... Oni taky nebudou moci cvičit. A také nebudou dobrovolně ve svém volném čase, za své peníze, chodit se zlepšovat v tom, co dělají v práci. Zvýší se tím bezpečnost ČR, nebo sníží? Sníží! To se stane směrnicí.

Teď to vidí MV a zabývá se věcí. Co s tím máme dělat, jak to budeme řešit. První věc, kterou MV udělá, řekne, budeme proti tomu bojovat, podáme dovolání k Soudnímu dvoru v Haagu a zkusíme dosáhnout toho, aby směrnice neplatila, nebo alespoň byla odsunuta účinnost. To se stalo. A zase, pozor, připojilo se k nám Maďarsko, připojilo se k nám Polsko. Nejsme sami. Jsou i jiné země, kde na to mají podobný názor. K žalobě se připojily. Možná nebudeme úspěšní. To se uvidí. Když nebudeme úspěšní, tak normální člověk má přece plán B. A ten plán B říká, dobré, když nebudeme úspěšní, tak se musíme nějakým jiným způsobem bránit. A podíváme se do Smlouvy o fungování EU. A tam zjistíme, co říkal pan senátor Dienstbier, že v čl. IV odst. 2 je napsáno, že skutečně do výhradní pravomoci každého státu patří vnitřní zajišťování národní, nebo chcete-li národní bezpečnosti. Když něco začleníme do zajišťování vnitřní nebo národní bezpečnosti, tak v tom okamžiku neplatí směrnice, neboť to je výlučně naše vnitřní záležitost. Proto někdo řekl, dobře, abychom to mohli učinit, protože Jean Claude Juncker, předseda Evropské komise, když byla směrnice přijata, tak si můžete za prvé nalézt, že sám prohlásil, a prohlásil to Tomáš Zdechovský, že směrnice byla přijata zejména v reakci na teroristické úroky v Paříži. To byl hlavní důvod. Není pravda, že to nebyl jeden z hlavních důvodů... Ale nazpátek. Jean Claude Juncker řekl, že to byl kompromis, že to bylo málo ambiciózní, že by bylo asi podle něj, teď trošku spekuluji, nejlepší, kdyby žádné zbraně nikdo neměl, kdyby všichni byli beze zbraní. To jsme znali, když všichni byli beze zbraní, kromě těch, co měli poučení a povolení, tak řeknu, že by mohla přijít nějaká další směrnice. Co dělá odpovědný stát? Teď hájím ministry za ČSSD, to jsem taky nikdy netušil. To jsou dneska věci! No tak my se na to musíme připravit. Protože kdyby někdo v EU přitvrdil, tak musíme být připraveni Pojďme položit nějaký ústavní základ tomu, abychom se potom, přijetím dalších zákonů, mohli bránit tomu, abychom přišli o to, aby aktivní záložáci ve svém volném čase mohli normálně cvičit se zbraněmi, aby ti, co se tím živí a zajišťují naši bezpečnost, mohli trénovat se zbraněmi.