Vážený pane poslanče, vážený pane předsedající, dámy a pánové,

vždyť přeci situace, ve které se nacházíme, je naprosto standardní. Tzn. máme před sebou zákon, kde jsou dobré věci a špatné věci. A my máme rozhodnout, jestli se přikloníme ke schválení toho zákona, protože se nám zdá, že těch dobrých věcí, které zákon přináší, je více než špatných věcí, které ten zákon přináší. To je třeba stejné, jako když se oženíte. Teď k těm dobrým věcem, které zákon obsahuje a které tady, myslím, naznačil nebo řekl, popsal pan kolega Martínek.

První věc, která bych řekl, že je průlomová, vznikla díky poslaneckému pozměňovacímu návrhu ve sněmovně. Tuším, že ho podával některý z poslanců za ODS, což sděluji velmi rád, a to je, že tam vznikla jakási fikce podmíněného souhlasu, resp. tedy to, že pokud nějaký dotčený orgán, který má vyjádřit svůj názor na probíhající správní řízení, tak neučiní do 60 dnů, tak se počítá s tím, že souhlasí. Což si myslím, že je věc velmi dobrá, všichni po ní voláme a nyní ji máme k dispozici. A pokud zákon odsouhlasíme, tak vejde v případě těchto staveb v účinnost. A my budeme moci vyhodnotit, zda to funguje a případně zda by se to nedalo rozšířit i do jiných oblastí našeho právního řádu. Druhá věc, která v tom zákoně je a o které se, myslím, ještě nemluvilo, je náprava chyby, která se stala v případě schvalování stavebního zákona. A to je, že se k různým typům staveb vyžadovalo vyjádření orgánů územního plánování a územní obce 3. Tzn. že i když někdo chtěl přestavovat dům v místě, kde je povolená zástavba, tak musel mít vyjádření orgánu územního plánování, že na tom místě je povolena zástavba nebo výstavba. Protože jsme to takhle hloupě schválili, protože nám to paní ministryně Šlechtová řekla, že takto to bude správně. Takže to jsou ta minimálně dvě jasná pozitiva.