Vážená paní místopředsedkyně, paní ministryně, kolegyně a kolegové.

Jenom k tomu, co jsem zde pochopil, že paní ministryně zatím pozorně naslouchá a některá naše vystoupení jsou negativní. Mám dvě věci, které mi leží na srdci. Docela jsem po tom pátral a připadá mi to zatím tak, že v tomto státě, a to zdaleka není vina jen této vlády, ale i vlád předchozích, jsme nebyli zatím schopni definovat, podle čeho budeme měřit, podle jakých veličin, kvalitu života a dívat se, jak to s ním vypadá. Uvedu příklad. Máme na Vysočině projekt Jak se žije na Vysočině, a kvalitu života dlouhodobě měříme podle čtyř ukazatelů. Jsou to emise v tunách CO2 na kilometr čtvereční, střední délka života je druhý parametr, počet trestných činů na 10 000 obyvatel je třetí parametr a průměrná mzda je čtvrtý parametr. Není to dokonalé, ale něco to o kvalitě života vypovídá. Pokud jsem se díval, jak měříme kvalitu života v ČR nebo v jiných zemích, jak to dělá EU, tak jsem se k žádným takovýmto dlouhodobě měřitelným parametrům, které se dají sestavit do nějaké časové řady, nedostal a vždy jsem byl odkázán na nějaké indikátory u nějakého konkrétního projektu, jako počet vytvořených pracovních míst, počet nových míst na vysokých školách, počet nových kilometrů silnic atd. To samo o sobě samozřejmě něco vypovídá o tom, jak byl projekt úspěšný, ale nic to nevypovídá o tom, jak se mění region a jak se mění jeho životní úroveň. To je podle mne první věc, kde bychom se měli vážně zamyslet a pokud takové údaje existují, tak bych o časové řady velmi stál, a zejména si myslím, že by měla proběhnout nějaká odborná diskuse o tom, které parametry nás zajímají a podle kterých parametrů budeme posuzovat zase disparity v oblasti inovativních schopností, v oblasti elektronického vývoje, v oblasti kvality života, zvyšují nebo snižují disparity, česky rozdíly.

To je první poznámka. Myslím si, že pokud toto neuděláme, naše schopnost správně směrovat jakékoliv dotace, chcete-li evropské peníze, je významně omezená a velmi často se tak děje proto intuitivně, a to, co je nejhorší, a o tom zde mluvil předseda našeho výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Zbyněk Linhart, se může stát, že peníze jdou tam, kam by neměly nebo nemusely jít, protože je nepotřebují. A to by z parametrů a z veličin, které bychom dlouhodobě porovnávali, jasně vyplynulo. A když jsme o tyto údaje žádali například ministerstvo pro místní rozvoj, řekli, že to není jejich věc, že toto dělá někdo na Úřadu vlády atd. atd., a člověk si připadá jak slepička v pohádce o kohoutkovi.