Vážená paní místopředsedkyně, paní ministryně, kolegyně a kolegové.
Jenom k tomu, co jsem zde pochopil, že paní ministryně zatím pozorně naslouchá a některá naše vystoupení jsou negativní. Mám dvě věci, které mi leží na srdci. Docela jsem po tom pátral a připadá mi to zatím tak, že v tomto státě, a to zdaleka není vina jen této vlády, ale i vlád předchozích, jsme nebyli zatím schopni definovat, podle čeho budeme měřit, podle jakých veličin, kvalitu života a dívat se, jak to s ním vypadá. Uvedu příklad. Máme na Vysočině projekt Jak se žije na Vysočině, a kvalitu života dlouhodobě měříme podle čtyř ukazatelů. Jsou to emise v tunách CO2 na kilometr čtvereční, střední délka života je druhý parametr, počet trestných činů na 10 000 obyvatel je třetí parametr a průměrná mzda je čtvrtý parametr. Není to dokonalé, ale něco to o kvalitě života vypovídá. Pokud jsem se díval, jak měříme kvalitu života v ČR nebo v jiných zemích, jak to dělá EU, tak jsem se k žádným takovýmto dlouhodobě měřitelným parametrům, které se dají sestavit do nějaké časové řady, nedostal a vždy jsem byl odkázán na nějaké indikátory u nějakého konkrétního projektu, jako počet vytvořených pracovních míst, počet nových míst na vysokých školách, počet nových kilometrů silnic atd. To samo o sobě samozřejmě něco vypovídá o tom, jak byl projekt úspěšný, ale nic to nevypovídá o tom, jak se mění region a jak se mění jeho životní úroveň. To je podle mne první věc, kde bychom se měli vážně zamyslet a pokud takové údaje existují, tak bych o časové řady velmi stál, a zejména si myslím, že by měla proběhnout nějaká odborná diskuse o tom, které parametry nás zajímají a podle kterých parametrů budeme posuzovat zase disparity v oblasti inovativních schopností, v oblasti elektronického vývoje, v oblasti kvality života, zvyšují nebo snižují disparity, česky rozdíly.
To je první poznámka. Myslím si, že pokud toto neuděláme, naše schopnost správně směrovat jakékoliv dotace, chcete-li evropské peníze, je významně omezená a velmi často se tak děje proto intuitivně, a to, co je nejhorší, a o tom zde mluvil předseda našeho výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Zbyněk Linhart, se může stát, že peníze jdou tam, kam by neměly nebo nemusely jít, protože je nepotřebují. A to by z parametrů a z veličin, které bychom dlouhodobě porovnávali, jasně vyplynulo. A když jsme o tyto údaje žádali například ministerstvo pro místní rozvoj, řekli, že to není jejich věc, že toto dělá někdo na Úřadu vlády atd. atd., a člověk si připadá jak slepička v pohádce o kohoutkovi.
A druhá věc, kterou k tomu chci říct, jsou konkrétní příklady z některých projektů, aby paní ministryně viděla, jak to vypadá. Konkrétní projekt v Jihlavě, případně mohu dodat přesná čísla. Přestavují jakousi budovu, ve které je z důvodů jakéhosi uspořádání této budovy potřeba vystavět zvukotěsnou stěnu. Během realizace projektu se ukáže, že jiný materiál, který má lepší zvukotěsné vlastnosti, je o polovinu levnější, by bylo možné použít místo navrhovaného materiálu v projektu. Výsledek je takový, že to není možné, protože by to neprošlo kontrolou při realizaci tohoto projektu, a orgán, který je kontrolou pověřen a je dotázán, řekne: není možné tento levnější materiál, který má lepší zvukotěsné vlastnosti, nahradit materiálem jiným, protože to bylo vysoutěženo a nemůžete to teď měnit, protože by došlo ke změně podmínek, za kterých jste tento projekt vysoutěžili, a v tom případě byste potom museli vracet dotaci, kterou jste, pane starosto, obdržel. To je první příklad.
Druhý příklad je z Telče, z mého rodného města. Vybudovali jsme tam jakési edukativní centrum, je tam naplánován přístroj, který dokonce promítá obrazy na vodní mlhy. Během realizace tohoto projektu, protože to dlouho trvá od podání žádosti po realizaci, jak to znáte, třeba i tři, čtyři roky, se ukáže, že přístroj, který promítá světelný obraz na mlhu, byl zásadně vyvinut, předělán a místo 250 000 Kč při lepších vlastnostech má nyní cenu 125 000 Kč. Bylo by dobré, abychom koupili přístroj za 125 000 Kč. Můžeme to udělat? Nemůžete to udělat, pane starosto, když to uděláte, asi vás nezavřou, ale budete vracet dotaci.
Tak to dneska vypadá. Tak dneska reálně funguje realizace evropských projektů za evropské peníze, že my nové věci nemůžeme dělat, protože máme schválené projekty v nějaké podobě. A všichni se bojí něco změnit, aby je někdo nepopotahoval a nepsal o nich škaredé věci.
A to je problém, který tady vznikl. A znovu se vracím k tomu, co už někteří nechtějí slyšet a třeba si říkají, že zdržuji. Ale zásadní problém je to, že je tady obrovská nedůvěra vyjadřovaná tím způsobem uplatňování evropských peněz na samosprávách, které normálně rozhodují o obrovských rozpočtech a v rámci schváleného rozpočtu jsou potom realizovány akce za desítky a stovky milionů korun a všechno funguje. A jenom přijdou jakoby jiné peníze, které nejsou jinými penězi z EU. A tam to nejde dělat rozhodujícím zastupitelstva a jeho úvahou atd., při dodržení toho obsahu. Ale musí nastat a být připravena úplně jiná pravidla, která jakoby lépe zkontrolují to, co se bude realizovat. A výsledkem další lepší kontroly je, že se stávají takové věci, které jsem tady popisoval. To je prostě reálný stav. A jestli si tohle nedokáží uvědomit, že je potřeba lidem dát důvěru a případně i zkontrolovat a nebudovat dva paralelní systémy, tak si myslím, že efektivita EU bude velmi nízká a bude na to doplácet stát postupnou ztrátou své konkurenceschopnosti.
Děkuji za pozornost.
Miloš Vystrčil
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
