České zdravotnictví je v současné podobě neudržitelné. Už teď se jeho podfinancování projevuje na odchodech lékařů do zahraničí. Nemáme na to je náležitě zaplatit, a tak jsou nuceni jít tam, kde jejich práci náležitě ocení. Není to jediný důvod odchodů, ale ročně ztrácíme něco kolem 2-3 stovek  lékařů. Kdyby se po několika letech vraceli, tak nic proti tomu, ale obávám se, že tomu tak nebude.

Je nutné si přiznat, že bezplatné a zároveň kvalitní zdravotnictví je fikce. Finanční spoluúčast pacientů na vlastní léčbě je u nás skoro nejmenší v Evropě. A je potřeba hledat způsoby, jak kvalitu naší léčby udržet. Jednou z nejrozumnějších cest je podle mě úvaha nad znovuzavedením ubytovacího poplatku. “Poplatek má své opodstatnění a je běžný všude ve světě,” řekl poslanec KDU-ČSL a člen Výboru pro zdravotnictví Ludvík Hovorka. S nutností poplatků ostatně před volbami souhlasil i ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček. Ten neměl problém se zavedením šedesátikorunového poplatku zastřešeného dvaceti dny, což by byla nejdelší doba, po kterou by pacient částku ročně platil. Předseda ČSSD, nynější premiér Bohuslav Sobotka nicméně prohlásil: “Nebudeme podporovat návrhy, které by zvyšovaly spoluúčast pacientů”. V současné době, kdy se hodně ve Sněmovně diskutuje financování zdravotnictví a ministr Němeček žádá finanční prostředky ve formě valorizace příspěvku na státní pojištěnce, se oprášila i otázka částečného vylepšení této situace právě zmiňovaným ubytovacím poplatkem.  Poplatky jsou v podobě, o které uvažujeme, pro pacienta spíše symbolické, pro financování zdravotnictví však mohou být spásou. Navíc pomáhají motivaci pacientů k zodpovědnému přístupu k vlastnímu zdraví a racionálnímu čerpání péče.