Nové společnosti ovšem nevznikají jako dceřiné společnosti JZD AK Slušovice, nýbrž jako samostatné společnosti, ve kterých se akcionáři a společníky, tj. majiteli, stává vrcholný management JZD AK Slušovice.
                 
Existují tedy poškození? Ano, jsou to všichni ti řadoví družstevníci, kteří měli družstevní podíl v původním JZD AK Slušovice. Jejich majetku se zmocnili jiní. Fakticky je to i příklad toho, jak management okrádá vlastníky. Ve světě byl tento podvod použit již nesčetněkrát, ale v polistopadovém Československu poprvé. Později se pro toto jednání vžije název tunelování.
                          
Kdo byli dalšími poškozenými? Zejména banky, protože nikoliv nepodstatná část slušovického zázraku se odehrávala na úvěr. Tyto dluhy nakonec skončily v Konsolidační bance a zaplatili jsme je my všichni v rámci záchrany bank v devadesátých letech. Svým způsobem se jedná o paradoxní spravedlnost. Před rokem 1989 československá společnost Slušovice obdivovala a byly dávány za vzor, ale nakonec stejně bylo nutno za zázrak zaplatit účet.
                                 
JZD AK Slušovice bylo výkladní skříní československého socialismu a jako takové mohlo existovat pouze proto, že smělo to, co jiným nebylo dovoleno. Víc než jeden slušovický zázrak si Československo v žádném případě nemohlo dovolit. Začněme již u obchodů s devizami. Všechny ostatní podniky v Československu nikdy nedostaly devizové prostředky do rukou, nýbrž musely obchodovat prostřednictvím podniků zahraničního obchodu. Samotné podniky zahraničního obchodu musely o jakýkoliv příděl prostředků žádat a všechny prostředky zase odevzdávat. Jen tak mohlo Československo zajistit banány nebo pomeranče, suroviny a technologie pro svůj dovoz z nekomunistického světa. JZD AK Slušovice si naopak mohly hospodařit s devizovými prostředky samy. Pokud by podobné privilegium dostaly všechny československé podniky, od ČKD, přes ocelárny, až po sklárny, tak by se Československé hospodářství zhroutilo v řádu měsíců či let, protože plánované hospodářství by tímto způsobem přišlo o zahraniční zdroje.
                      
JZD AK Slušovice byly hlavně obchodní firma, v době uměle vytvořeného nedostatku, bylo snadné nabídnout jiným neprivilegovaným firmám přístup k západním výrobkům a výměnou za to exportovat jejich zboží jako Made in Slušovice. To byla podstata slušovického zázraku. Privilegované vztahy s komunistickými vůdci jako byl Lubomír Štrougal. Bez nich by nic z toho nešlo.
                      
I systém odměňování, na něž dodnes jistě s hezkými pocity vzpomínají tisíce lidí v okolí Slušovic, byl na úkor ostatních zaměstnanců v Československu. Můžete umožnit vydělat si mnohonásobek mzdy ve Slušovicích, ale nemůžete to udělat všude, protože na to nemáte zdroje. V plánovaném hospodářství uživíte jedny Slušovice, ale všem ostatním musíte onu nadhodnotu, abych použil komunistický termín, nekompromisně sebrat, jinak nemáte, co rozdělovat a výsledkem by byl hospodářský rozvrat.
                              
Článek jsem napsal proto, že nesouhlasím s pohádkou o Slušovicích. Františku Čubovi neupírám jeho schopnosti, ale ty se ukázaly být nepoužitelné v tržní ekonomice, kde se celý obchodní model JZD AK Slušovice sesypal jako domeček z karet.