Během jednání o energetické bezpečnosti České republiky se probíraly možnosti další diverzifikace přepravy plynu, zejména propojení s rakouským uzlem Baumgarten a návrh Polska na vybudování severojižního spojení s Polskem. Okamžitě se zvedly hlasy, že by se mohlo Rusko naštvat a za snahu o diverzifikaci potrestat Českou republiku vyššími cenami plynu. Taková argumentace samozřejmě neobstála, neboť nejvíce vydírány při cenových vyjednáváních jsou ty země, které diverzifikaci podcenily či neprovedly a jsou plně nebo převážně závislé na Rusku. Maďarsko má obecně dovozní vyšší ceny zemního plynu než Německo, vůbec nemluvě na dobře diverzifikovaných zemích jako je Španělsko, či Velká Británie.
                                        
Analogii vidím u amerických úvah o vyzbrojení Ukrajiny a obavy o to, aby se Rusko nenaštvalo. Rusko si na východní Ukrajině dělá, co chce, a Ukrajina je proti svému silnějšímu sousedovi zatím bezmocná. Zatímco Rusko investovalo v posledních letech do svých ozbrojených sil velké částky, ukrajinská armáda se nořila do stále většího rozkladu. V současné době Rusko Ukrajinu vydírá tím, že posílá na její území další zbraně a vojáky, čímž chce legalizovat postavení separatistů a vytvořit tím další Abcházie či Podněstří pokud ne něco víc. Posledním přesunem protivzdušné obrany a letectva k hranicím, chce Rusko získat k pozemní i plnou vzdušnou kontrolu nad územím separatistů. Tím si vytvořilo podmínky, aby se posunulo v útoku dál do dalších oblastí Ukrajiny.
                                                  
Vyzbrojení Ukrajiny americkými a evropskými zbraněmi odstraší Rusko od další agrese a nepřijatelně zvýší ruské náklady na další vedení války. Později vytvoří podmínky pro návrat ukrajinských území pod kontrolu Kyjeva. Návrat, který může proběhnout i bez ozbrojeného boje, jen na diplomatickém poli. Proces, který spustil Vladimír Putin svojí nemoudrou agresí, tj. proces dokončení vytváření ukrajinského národa a jeho identity odlišné od ruské, bude dokončen.