Prosvištíme si některá fakta, která stojí za prosvištění a moc se o nich nemluví ani nepíše. Byl jsem u toho, takže vím, o čem mluvím.

Dne 9. dubna 2003 se hlasovalo v Evropském parlamentu o přijetí ČR do EU, v balíku celkem deseti pŕistupujících zemí. Dostali jsme 489 hlasů, což bylo daleko nejméně ze všech kandidátů - ti ostatní dostávali, leckdy výrazně, přes 500 hlasů. Příčinou bylo to, že PROTI členství ČR v EU hlasoval celý europoslanecký klub CSU, vedený B. Posseltem, a také skoro polovina europoslanců CDU. Důvod? Samozřejmě tzv. Benešovy dekrety.

Nešlo o žádné překvapení. Už na předchozím zasedání zahraničního výboru EP 19. března B. Posselt nepodpořil vstup ČR do EU (kromě něj pouze jeden řecký levicový poslanec, který byl ale proti veškerému rozšíření).

Ing. Jan Zahradil

• Řekněme NE evropské federaci!

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Europoslanci CSU před europarlamentním hlasováním prohlásili: “Chceme vyslat k české politické scéně signál, že rány způsobené v minulosti vyhnaným Němcům jsou ještě otevřené a že je třeba je léčit oboustranným dialogem,” navzdory tomu, že již od roku 1997 platila Česko-německá deklarace.

Sám B. Posselt zdůvodnil po europarlamentním hlasování odmítavý postoj CSU usnesením české Poslanecké sněmovny z dubna 2002, které napadl těmito slovy: “V dubnu minulého roku podpořil český parlament údajně vyhaslé dekrety bezpráví z tragické minulosti, o nichž jsme doufali, že by mohly být překonány. A tak dnes stojíme i přes největší úsilí prozíravých lidí na obou stranách s prázdnýma rukama. Proto se evropští poslanci CSU rozhodli, že budou svým hlasem protestovat proti pokračujícímu porušování lidských práv a tak jasně ukáží, že jeho odstranění je v zájmu obou stran.”

O co šlo? Dne 24. dubna 2002 přijala Poslanecká sněmovna, a to jednomyslně, usnesení, v němž se mj. praví, že právní a majetkové vztahy, které vyplynuly z poválečných zákonů a Benešových dekretů, jsou nezpochybnitelné, nedotknutelné a neměnné. Toto usnesení mimochodem - vedle tehdejšího premiéra Zemana a předsedy Sněmovny Klause - výslovně podpořil i tehdejší prezident Václav Havel (!).

Ale ani toto usnesení nespadlo z nebe. Bylo reakcí na konstantní tlak na zrušení Benešových dekretů, který vyvrcholil v závěru přístupových rozhovorů o členství ČR v EU. B. Posselt tehdy dokonce na plénu EP předložil “lidskoprávní” rezoluci, požadující zrušení dekretů. Podobný požadavek chystali v té době i poslanci CDU a CSU v německém Spolkovém sněmu.

Ani po vstupu ČR do EU se ale B. Posselt nevzdal. Ještě začátkem roku 2009, při zahájení prvního českého předsednictví v Radě EU, vyzval ČR, aby dekrety zrušila, přičemž je označil za “protievropské”, “rasistické” a “nebezpečný rakovinný nádor v evropském právním pořádku”.

Tolik fakta. Záměrně je nekomentuji. Komentují se sama.

Pro info přikládám úplný text onoho zmiňovaného usnesení Poslanecké sněmovny z dubna 2002, který se p. Posseltovi tak moc nelíbil, že kvůli němu hlasoval proti našemu vstupu do EU:

Psali jsme:

Zahradil: Opozice včetně prezidenta bude litovat, že na to naskočila

Zahradil: Dnes jsou těmi nejlepšími z nejlepších “lampasáci”

Zahradil: Prezidentská blamáž

Zahradil: Vystrčilovi ani Pekarové nikdy nešlo primárně o byznys