Co to je úřednická vláda? Česká ústava žádnou úřednickou vládu nebo vládu tzv. odborníků nezná. Možnost sestavit úřednickou vládu existovala za první republiky. Byla to vláda, která vznikala mimo parlament. Dnes v ústavě nic takového není. U nás každou vládu musí schválit parlament. Poslanecká sněmovna také za každou vládu nese odpovědnost. Nikdo jiný než Sněmovna v této zemi nemůže a nesmí sestavovat vládu. Také toliko a pouze Sněmovna u nás nese odpovědnost za to, co se děje ve Strakově akademii. Prezident je v našem systému ze své funkce ústavně neodpovědný. Připomeňme si také, že v okolních evropských státech budeme sotva hledat nějakou prozatímní čili „úřednickou“ vládu, která by fungovala déle než měsíc, než se připraví řádné volby.

V minulosti jsme si bohužel v Česku vyvinuli onu zvláštní anomálii, které se někdy říkalo úřednická vláda (první Tošovského a druhá Fischerova). Tahle zkušenost je krutá, jakkoliv si veřejnost často myslí něco jiného. Nejen proto, že například poslední prezidentská kampaň ukázala, že úžasná popularita Jana Fischera byl spíš virtuální balónek. Nadstranický premiér měl opakovaně pro občany zvláštní kouzlo. Čert ví proč. Když sčítáme důsledky „úřednických vlád“, tak nás přišly úděsně draho. Vláda Tošovského umožnila vstup Nomury do IPB, což později daňové poplatníky stálo desítky miliard, například v kauze České pivo.

A stejnou katastrofou bylo působení vlády Jana Fischera, která spolehlivě pokryla kšefty se solárními elektrárnami - desítky miliard, které budeme léta platit. Řadu věcí, které vykonala Fischerova vláda, dnes řeší policie – AmunRe, stejně jako Kardioport v IKEM, smlouva s Českými drahami, o které NKÚ konstatoval, že je nezákonná. Za Fischera se proplatila rozhodující část peněz za ProMoPro, rozjela se gigantická investice ve vojenské nemocnici v Praze, která, i když byla později zastavena, představuje stamiliónovou ztrátu ve státním rozpočtu. Byla to Fischerova vláda, která přihrála dvě zdravotní pojišťovny pod kontrolu soukromému vlastníkovi, jenž pak expremiérovi velkoryse věnoval patnáct milionů na volební kampaň. Není snad třeba pokračovat.