Děkuji.

Já jsem tady teď, vážení kolegové, vyslechl vystoupení, ve kterém byla vláda nařčena z přílišné obecnosti ve svém programovém prohlášení. Já bych si tedy dovolil teď podobně vrátit ten míček na stranu opozice a jí také vytknout přílišnou obecnost její kritiky. Já vám to řeknu na jednom konkrétním příkladě.

Pan poslanec Fiala teď ve svém vystoupení řekl takovou také poměrně obecnou větu. On řekl, že - bylo to formulováno naprosto kategoricky - že zvyšování minimální mzdy vede, nemůže vést nebo vede naopak k nárůstu nezaměstnanosti. Takhle to tady bylo řečeno.

Já jsem se před pár dny, týdny sešel s šéfem poradců Baracka Obamy, který tady pobýval v Praze. Je to poměrně známý profesor, jehož tématem je právě otázka práce. A on publikoval nejenom několik, ale nakonec celou rozsáhlou knihu, kdy dělal experimenty ve vybraných územích, na kterých došlo k tomu, že tam došlo ke zvýšení minimální mzdy. A v té své práci poměrně významným způsobem prokázal, že neexistuje korelace mezi zvyšováním nezaměstnanosti a mezi zvyšováním minimální mzdy. Dokonce v debatě, kterou jsem s ním vedl, mi řekl, ať mu někdo ukáže analýzu, ve které by se podobná korelace projevila. On říkal, že ji nezná. Ale práce tohoto profesora je poměrně světově známá.

Takže my jsme slyšeli poměrně suverénní prohlášení, které tady zaznělo tak, jako že bychom tomu měli všichni věřit jako písmu svatému. Prostě zvyšujete minimální mzdu, tak zvyšujete nezaměstnanost. A nebylo tohle obecné tvrzení doloženo samozřejmě vůbec ničím. Jediné, co já vím jistě, přátelé, je, že tady vládla pravice, že minimální mzdu držela, že ji vůbec nezvyšovala, a nezaměstnanost nám rekordně rostla. Tak to je něco, co jsme si experimentálně prověřili a to už teď víme. My víme, že když pravice vládne, nezvyšuje minimální mzdu, tak nám klidně nezaměstnanost roste na rekordní úroveň. A to není obecné, tohle je konkrétní zkušenost, kterou jsme udělali.

Takže já bych chtěl apelovat na to, když říkáte, že byste chtěli mít vládu konkrétnější, tak i vaše kritika by měla být přesnější.

Já si na druhé straně myslím, že nepokládám za ideální programové prohlášení, ve kterém budou čísla, lhůty a termíny. Já si myslím, že - chápete - my přicházíme do situace, která vůbec není tak jednoznačná. My přece nevíme, jak se bude vyvíjet rozpočet v tomto roce. Víte dobře, že se nacházíme v poměrně dost turbulentních časech, odhad takových čísel jako je ekonomický růst, je složitý, to znamená, ta realita se mění, stejně tak se měnila realita, když jste vládli vy a ty odhady pana Kalouska se staly proslulými tou chybovostí, která byla mimořádná. To znamená, ten respekt k tomu, že nejsme schopni dát do programového prohlášení čísla, že nejsme schopni tam přesně naplánovat růst, že nejsme přesně schopni naplánovat nějaké desetiny, ten je podle mě na místě. A to co programové prohlášení mělo nabídnout. Já se vám to pokusím říci bohužel zase obecně, protože je to taková otázka, co vlastně by ta vláda měla dělat, v jaké situaci se vlastně nacházíme a co si s tím počít.

Já vám řeknu za sebe, že to cítím opravdu na tom začátku v docela obecné rovině. Já jsem nedávno měl v ruce knihu biologa Steve Kaufmana. Poměrně známý biolog. Napsal pozoruhodnou knihu, myslím, že se to jmenuje "Čtvrtý rozměr". Možná jste ji někteří četli. A on tam píše, že ten svět, ve kterém žije, biologicky vzato, se vykazuje neustále rostoucí mírou entropie, to znamená rostoucí míru neuspořádanosti systému. A Kaufman tam píše, že je zajímavé, že v tom světě proti této tendenci stojí cosi velice překvapivého, a to je život. Život, který bohužel naopak v té rostoucí neuspořádanosti působí úplně opačně. Snaží se v tom nějaký systém vytvořit, dát tomu jako by nějaký řád. Nenechat to úplně se rozpadnout. Mně tohle připadá, že je dobrá charakteristika role vlády. Vlastně snažit se v té neuspořádanosti vytvářet nějaký systém. Dávat tomu pravidla, dávat tomu předvídatelnost, dávat vlastně i lidem ve společnosti určitou elementární jistotu, ne velkou, to už je dnes říše snů. A to si myslím, že je to, co ta vláda, která nastupuje, by měla řešit.

Nezlobte se, tady se několikrát objevila otázka. Kdosi se ptal, myslím, že to byl Pavel Blažek, který říkal, nemluvte o krizi, vždyť to přece není tak hrozné, to, v čem žijeme. To tady zaznělo ze strany opozice víckrát. Ta situace přece není tak špatná! Vy tu zem přece přebíráte vlastně v dobré kondici. Skoro. Tak to bylo řečeno.

Dovolte mi, abychom si to ujasnili. Nastupuje nová vláda, tak si tedy ujasněme, v jaké kondici tu zemi tedy přebírá. To je dobré si říci, co po nich chceme, jak na tom ta vláda je z hlediska toho východiska. Nezlobte se na mě, ale já nechci plýtvat silnými slovy, ale snad si mohu dovolit říci, že situace v téhle zemi dobrá není. Já si dokonce myslím, že to, co jsme pozorovali v posledních letech, to nebyla jenom entropie, protože slovo entropie a rostoucí neuspořádanost mi připadá slabé na to, čeho jsme byli svědky. To je opravdu velmi jemné slovo. Víte, já vám řeknu příklady toho, co jsme viděli, co viděli lidé a co pro ně bylo důležité. Uvědomte si, že v této zemi padla vláda za okolností nesmírně vážných. Došlo podle mě k destrukci důvěry v instituce. Pokud premiér odchází tak, jak odešel, pokud se mluví o zneužívání tajných služeb, pokud odchází proto, že už prostě není možné takhle dál pokračovat, protože je podezření na styky s mafií, organizovaným zločinem, to je destrukce instituce. Destrukce takové instituce jako premiér, to je přece zatraceně vážná věc. Takhle končila ta vláda. Ta poslední, která tady legitimně vládla. To byla destrukce důvěry v instituce. Přece nemůžete nevidět, že tady došlo k destrukci základních hodnot. Nezlobte se na mě, jestliže v televizi lidé vidí prvního náměstka ministra práce a sociálních věcí, jak ho odvádějí v klepetech, tak to je tady dost velká destrukce důvěry v instituce a v hodnoty, které platí v této zemi. Jako když došlo k amnestii prezidenta Václava Klause, který byl součástí té minulé exekutivy, to byla obrovská destrukce hodnot, víry v to, že v této zemi platí, že když někdo spáchá dokonce velký hospodářský kriminální čin, tak že za to bude potrestán. Ale my jsme byli svědky toho, že ti pachatelé těch nejhorších činů hospodářské kriminality byli propouštěni na svobodu a oběti jejích činů se nemohli dostat odškodnění za majetky, o které přišli. To je přece obrovská destrukce hodnot. Já přece nepřeháním, když říkám, že tato společnost z toho byla frustrovaná a je z toho frustrovaná. Já se domnívám, že destrukcí bylo to, co se stalo na trhu práce. Destrukcí bylo to, co se stalo na úřadech práce, které přestaly fungovat jako někdo, kdo bojuje za to, aby v době vážných ekonomických problémů se pro lidi našla práce. A to přece není legrace. Uvědomte si, že jestliže lidé nemají práci, tak to znamená hned vzápětí a za tím destrukci rodiny. Chápete, když není práce - já jsem na Ostravsku, kde těch případů je hodně. Nezaměstnanost je tam opravdu vysoká. To je destrukce rodin. Přece všichni máte fantazii, abyste si představili, že ve chvíli, kdy ten chlap přichází o práci, tak je to pro něho nesmírně těžký zážitek a dokonce ty rodiny se rozpadají. Nemluvte o tom, že tady není nic, krize, tady je velmi vážná situace. Je tady vysoká rekordní nezaměstnanost, která vede k tomu, že se rozpadají rodiny, hodnoty. To prostě není nic jednoduchého. A v této chvíli je velmi předčasné mluvit o tom, že z toho známe cestu ven.

Prezident tady dnes mluvil o tématu, které je jeho oblíbené. Prezident Miloš Zeman tady mluvil o tom, že je třeba investovat. Tady bylo řečeno, že levicové metody nefungují. Tak mi dovolte, abych řekl, že ta vláda, která tady byla vzpomenuta, třeba ta, která začínala v roce 2002, tak ta vláda předávala zemi v roce 2006 ve stavu, na který jsem dodnes pyšný. Když si vezmete, jaký tady byl ekonomický růst, 5 %, jaké tady byly reálné mzdy, jaká tady byla jistota, sociální smír tady existoval. Ta vláda předávala zemi, ve které byl sociální smír. Chápete, to není pravda, že levicové recepty prostě nefungují. Přece my jsme se neměli za co stydět. Přes všechny potíže, které jsme řešili, tak jsme to předávali v zemi, kdy já - tvrdím - tady nebyla taková entropie ani taková destrukce hodnot.

Já to říkám proto, protože jsem si vědom toho, že i když bychom si museli ujasňovat, co se myslí tím, že levicové recepty nefungují, protože pro mě to dneska je, že kromě politiky škrtů, která se tady dělala a která zakonzervovala a zmrazila ekonomiku, také musíme dělat politiku, která bude vytvářet pracovní místa, podporovat investice, ať zvenku nebo zevnitř, a která bude si vážit toho, že lidé, kteří něco umí, tak musí pracovat. Měl bych určitou výhradu, když tady bylo řečeno, že aktivní politika zaměstnanosti je slabá, málo. Podívejte se do Německa. Tam aktivní politika zaměstnanosti udělala velmi mnoho pod jednoduchým heslem. Že lidé, kteří něco umí, nesmí sedět doma ladem. A jestli tohle je levicové heslo, tak se k tomu hlásím. Jestli prostě princip, že když člověk něco umí, je zdravý, tak musíme udělat něco pro to, aby pracoval, tak to je něco, co si myslím, že pomáhá držet hodnoty, hodnotu práce, smyslu lidského života. Chápete, to je proti té entropii. Tak se vykašleme na levé pravé, ale to, co ten život drží pohromadě. A já tvrdím, že život nedrží pohromadě, pokud se tady dělá politika, ve které rovnost a nerovnost rostla. Chápete, mně připadá, že rostoucí nerovnost, pokud tomu někdo nečelí, tak to prostě vede k tomu, že se společnost rozpadá. To je jeden z nejvíc neblahých trendů dneska nejenom v Česku, ale také kolem nás. K tomu vedla bohužel krize. Krize v Evropě vede k růstu nerovnosti. A dokonce i léky, které v Evropské unii byly voleny, často pomohly k tomu, že se živily banky, ale střední malé podniky, běžní lidé z toho neměli nic a ta nerovnost rostla. Proto situace je napjatá. I sociálně. Proto před blížícími se evropskými volbami je strach z extrémních stran, z populistických stran právě pro ten růst nerovnost. Tak není to tedy tak, že ten váš levicový tzv. recept někdy fungovat může v situaci prohlubující se nerovnosti. Není to něco, co potom bude držet tu společnost pohromadě. Není to, co v tom programu jde tímto směrem bránit té rostoucí nerovnosti, není to prostě proti té destrukci hodnot, rozpadu rodin a všechno to, co tu společnost podle mne dneska postihlo. Ta společnost prostě není v pořádku. Lidé nejsou spokojeni. Nebyl by problém najít v Evropě spokojenější společnost, než je česká. A nemyslím si, že je to dáno nějakou naší specifickou mentalitou.