Začátek tohoto roku přinesl i nové složení Rady OSN pro lidská práva (UNHRC), které se ze třetiny obměňuje každý rok. Jedná se o orgán budící pochybnosti o své smysluplnosti už od samého začátku své existence v roce 2006 a pokračuje tak bohužel ve šlépějích nechvalně proslulé Komise pro lidská práva OSN, kterou měla nahradit. Vedle zjevné zaujatosti vůči Izraeli a neochoty řešit jiné země (ZDE) o tom svědčí také skutečnost, že členem byly zvolené na následující tři roky mj. i Rusko, Čína a Kuba. Samotné volbě jsem se věnoval už loni (ZDE), nicméně za připomenutí stojí ještě některé další důležité skutečnosti.

Třeba, že zastoupení těchto třech zemí v UNHRC se stalo spíše pravidlem než výjimkou. Pokud jde o komunistickou Čínu, členem UNHRC byla už dříve v období 2006-9, 2010-12, 2014-16 a 2017-19. V Radě tedy Čína působí skoro nepřetržitě s výjimkou dvou krátkých přestávek let 2013 a 2020 byla zastoupená po celou dobu existence tohoto orgánu OSN.

Na vlas stejně je na tom další komunistický skanzen – Kuba, která má také zastoupení v Radě pro lidská práva taktéž téměř nepřetržitě s výjimkou let 2013 a 2020. Rusko si nevede o mnoho hůře. Zastoupeno bylo předtím ještě v letech 2006-9, 2010-12 a 2014-16. V minulosti zasedaly v tomto orgánu i další země, které rozhodně nejsou žádným etalonem lidských práv, např. Saúdská Arábie či Pákistán, který byl do Rady pro lidská práva dokonce zvolen i nyní.

Nikoho asi nepřekvapí, že Čína, Kuba i Rusko se při kampani, v níž se ucházely o místo v tomto orgánu, nezdráhaly snížit k opravdu nehorázným lžím. S velmi podrobným soupisem lží přišla stránka UN Watch (ZDE), věnující se dlouhodobě selháním OSN. Ve zbytku tohoto článku se proto budu zabývat těmito nepravdami podrobněji.