Zcela nepochybně za to můžeme vděčit dohodě EU s Tureckem z loňského 18. března. Přestože dohoda v řadě bodů skřípe, díky ní se počet migrantů na hlavní trase skutečně snížil na minimum.

Jednalo se navíc o opravdu významný pokles. Zatímco ještě letos v únoru přišlo do Řecka 57 066 běženců, od dubna nepřesáhl měsíční počet nově příchozích 4 000. Měsíční počet příchozích ilegálních migrantů se tak snížil o více než 90 %. Dohodu s Tureckem můžeme považovat za velký diplomatický úspěch EU a také významný argument proti těm, kteří tvrdí, že EU s migrační krizí nic nedělá.

Mnohé problémy však přetrvávají a bylo by fatální chybou podcenit jejich závažnost. Bude nesmírně důležité přimět Turecko, aby hranici střežilo i nadále. Nynější situace ve Středomoří má navíc k růžovosti stále velmi daleko. Proč? Zablokováním řecké cesty byla vyřešená byla pouze část problému.

Zapomíná se na to, že migrační krize postihla vedle Řecka i Itálii. S tím rozdílem, že v Itálii se dodnes nepodařilo migrační vlnu zastavit a vlastně to ani reálně nejde. Se zvýšeným počtem migrantů převážně z Afriky se tak potýká dodnes. Nepřehledná a nestabilní politická situace zvláště v Libyi je živnou půdou pro pašeráctví. Důsledkem toho přes moře i nadále pronikají ve velkých počtech ilegální migranti. Příliv migrantů do Itálie tedy zdaleka neustává, ba naopak. V říjnu byl dokonce zaznamenán největší počet příchozích za celou dobu migrační krize, tj. 27 313 lidí.

V tomto případě tkví další problém v tom, že se z největší části nejedná o lidi prchající před válkou a bezprávím, nýbrž o ekonomické migranty.