Děkuji za slovo, pane předsedající.

Já jsem si tady s sebou vzala lišku, kterou mi dal můj syn dnes ráno, než jsem odešla, abych tady za lišky, které umírají zbytečně v klecích, bojovala. Tak doufám, že jste měli něco lehkého k snídani, možná ne maso. Tak zkusil si někdo z vás, dámy a pánové, na chvíli vlézt do klece, která je teď na Malostranském náměstí? Já ne, protože nejsem masochista a dovedu si živě představit, co zvířata v takové kleci celý život prožívají. Ale mohli bychom to zkusit. Musíme přece vědět, co zvířata prožívají, taková liška nebo norek, kteří tam jsou chovaní jenom kvůli prostopášnosti, rozkoši nebo nesmyslné pravdivosti - parádivosti.

Tak možná kolegové z ANO by si do té kleci rádi vlezli, když se tomu smějí. Že? Takže...

Ta klec je pro mne symbolem středověkého pranýře. Ani ten pranýř, ani chov kožešinových zvířat a jejich masové vraždění nepatří do naší společnosti a do naší doby. Nepatří do evropské civilizace a ani do žádné jiné. Já bohužel nemůžu změnit to, co se děje na východ od našeho státu. (Hluk v sále, paní poslankyně vyčkává. Předsedající zvoní zvoncem.) Ale co můžu ovlivnit, je to, co se děje tady u nás v Čechách. Musíme se zařadit mezi kultivované země, kde se zvířata netýrají jen pro zálibu bohatých lidí v kožiších, v norkových kloboucích díky zvrácené módě.