Vážená paní rektorko, vážený pane hejtmane, dámy a pánové,

smyslem našeho setkání je především diskuse, proto mi dovolte, abych své úvodní slovo omezil na několik málo minut. A protože se blíží evropské volby a někteří z nás přemýšlejí o místě českého národa v Evropě, jako rozehrávku pro naši diskusi bych Vám nabídnul právě toto téma.

Bratr Karla Čapka Josef Čapek kdysi napsal kouzelnou knížku, která se jmenuje Kulhavý poutník. V této knize se vlastně vrací staronové téma - kdo jsme, odkud přicházíme a kam jdeme. A když se podíváte na dějiny českého národa, tak je to období úpadku a období vzmachu a tato období se střídají téměř se železnou pravidelností.

Král železný a zlatý Přemysl Otakar II. měl šanci stát se římským císařem, ale místo toho skončil na Moravském poli. Za doby Karla IV. byl Berlín bezvýznamnou vesničkou v rámci zemí Království českého nebo Koruny české, a když jsem to říkal německému kancléři, tak pravil: „Miloši a nechceš si ten Berlín vrátit zpátky, protože my ho musíme dotovat z federálního rozpočtu.“ I naznal jsem, že i náš rozpočet by Berlín neutáhnul. Ale po Karlu IV. přišlo období daleko těžší. Byli jsme sto let před Martinem Lutherem první zemí protestantské náboženské revoluce, aniž by si tehdy určitě uvědomovali, že jsou vlastně protestanty. A pak přišlo období násilné rekatolizace po Bílé hoře, ale náhle se náš celý národ stal katolickým a vznikla zde nádherná barokní architektura.