Musím říci, že bohužel se do tohoto procesu stále více zapojuje ke své škodě i Česká republika, ačkoliv nikdy předtím o pozici jednoho z vojenských jestřábů Evropy nestála. Alespoň od dob husitských či bělohorských jsme tuto ambici neměli. Tím neříkám, že máme být bezbranní nebo nemít armádu, ostatně ani Švýcarsko není beze zbraní. Má silnou a dobře vyzbrojenou domobranu.

Nemluvím o zbrojním průmyslu, který měl a má v ČR dlouhou tradici, i když po roce 1990 jsme jej podstatně ke své škodě omezili. Počínání našich čelních představitelů u mě vzbuzuje obavy, že je zájem vlády a prezidenta na „vojenskopolitickém“ poli předstihnout ve svých aktivitách i daleko větší země, než jsme my.

Jak jinak si vysvětlit vládní iniciativu směřující k zabezpečení velkého množství munice pro ukrajinskou armádu? Místo toho, aby ČR vyvinula maximální snahu směřující k nastolení míru na Ukrajině, dochází k posílení válečného snažení Ukrajinců prostřednictvím dodávek zbraní a především munice ze třetích zemí. To bezpochyby konflikt na Ukrajině prodlužuje a vede k dalším tisícům mrtvých na obou stranách. Premiér Fiala je za to svými spojenci chválen po celém světě, ačkoliv zatím nelze nějakého posunu Ukrajinců směrem k dobytí obsazených území dohlédnout.